Střední věk? No jasně, sem s ním!

„Mamko, chtěl bych s tebou mluvit.“ Řekl starší syn, který se zrovna vrátil z práce. Drbala jsem kastrol od zapečených flíčků.

„Vydrž.“

„Pojď si sednout, chci ti něco říct.“ Řekl divným hlasem, tvářil se velmi vážně, koutkem se malinko pousmál, ale jeho tvář se během sekundy vrátila do vážna. Neznám ho takového.

Cuklo mi v žaludku. Nevím proč, ale naskočilo mi: "musím se ženit, je těhotná, budeš babička…"

Babička? Já a babička?

Hrdlo se mi sevřelo při pomyšlení…JÁ A BABIČKA! Část mozku (šokem) stihla před ochrnutí vyhodit: JSI UŽ STARÁ!

Nikdy jsem nad tím takhle neuvažovala. Je fakt, že syn je už velký chlap, který ze mě klidně babičku může udělat.

Mozek chvilku mumlal a po chvilce začal vyhazovat cosi o středním věku (nevím proč):

-          vadnoucí kůže po celém těle (všimla jsem si)

-          bolest kloubů a svalů (o ničem nevím)

-          degenerativní změny páteře (zatím nic)

-          inkontinence (ha ha ha, to snad ne!)

-          ztráta ovulačního cyklu – menopauza (nestraš)

-          návaly horka a pocení (ano, když mě děti vytočí)

-          nespavost (spím jako špalek)

-          přecitlivělost (obzvlášť u filmu, že?)

-          zapomnětlivost, potíže s koncentrací (klídek, to mám od narození)

-          krize středního věku = pořízení motorky (jejda…motorku mám v plánu)

-          manželská krize (tu mám už z krku)

-          vyrovnání se s blížící se smrtí (ale no taaak!)

STOP!

Dobrá, dobrá…holky kolem mě si pořizují nový obličej, prsa, vlasy a děti. Nic takového v plánu nemám. Přiznávám, lehce tuším, že mám vykročeno do „podzimu života“ a měla bych předcházet pocitu, že mě už nic pěkného nečeká. Také je mi jasné, že existuje pocit ujíždějícího vlaku a šílenství v podobě „splnit si sny a stát se tím, čím by člověk ještě chtěl být“ …ale když já se cítím pořád stejně dobře. V některých věcech lépe, než, když jsem byla mladší.

Vím, že na mě čekají všechny ty věci, které jsi mi vyhodil před oči: budu cítit klouby a záda, budu řešit menopauzu, nespavost a konec života…ale nemyslíš si, že je na to ještě čas?

„Mamko, přemýšlím, že si najdu byt a osamostatním se.“ Usmál se, když viděl, že jsem v pohodě a začal mi vyprávět, co a jak má v plánu.

Přišel střední věk? No, tak sem s ním! (a jen tak mimochodem, na motorku a babičku se těším)  :-)))