Soudvužko učitelko! Andvejka plivle na záchodě!

Jakýpak Radeček...blbeček to byl a ještě neuměl říkat "R." Přemlouvání nepomáhalo a tak jsem každé ráno musela i já do školky. Dostala jsem značku "lodičku" (chtěla jsem berušku, ale tu už měla kousavá Soňa) a začaly mi povinnosti.

 

Sundat si oblečení, pověsit ho na háček pod lodičku, nazout bačkůrky, obléknout si zástěrku, utáhnout culíky, pusu a čau. Prošla jsem dveře a v herně na mě čekala Venuška, moje úplně nevíc kamarádka. Úplně nejvíc znamenalo na život a na smrt, protože vstupem do mateřské školky skončil klídek naučený z rodinného kruhu.

Šla jsem hned do kuchyňky, vařilo se od samého rána. Když bylo hotovo, sedly jsme si s Venuškou ke stolečku, natáhly na hlavu punčocháče "jako" dlouhé vlasy a "jako" kouřily pastelky. To nás bavilo, protože bez vlasů to nebylo ono. Klavír, zpívání a „chodí pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne,“ svačina, pitný režim, seřadit do dvojic a procházka…(jsem šla domů kolikrát "vorvaná").

Po obědě to přišlo: „Soudvužko učitelko, soudvužkoo učitelkoo, Andvejka plive na záchodě!“ Radeček žalobníček na mě stále po obědě žaloval.

„A utíkej do postýlky, už se čte pohádka!“ Hubovala mě soudružka učitelka. Někdy to celkem prošlo, ale někdy bylo hodně zle a já byla na žalobníčka fakt naštvaná. Když jsem se mu chtěla hodně pomstít, cestou do postele jsem na něj vyplázla jazyk….jako, že je blbeček.

Povinně zavřené oči a ležení po „O“ mě nebavilo...když učitelka odešla, nastalo konečně špitání a povídání s holkami. A Radeček? Toho žádný spaní ani povídání nezajímalo. Ten chtěl od nás holčiček, abychom si sundaly kalhoty od pyžamka a ukázaly mu, co máme „tam dole.“

„Ukažte a já taky ukážu.“ Myslím si, že to chtělo vidět víc kluků, ale jediný Radek měl odvahu se zeptat.

Ticho…jen Marcelka to někdy ukázala. Ona byla stejně divná, protože se pořád ještě počůrávala. Nechápala jsem, proč to dělala, byla už velká holka a ty takové věci už dááávno nedělají.

Vzpomínka na školku je krásná věc, ale mám pocit že, "naši" kluci z "naší" školky (nevím jaké to bylo v ostatních), byli zvláštní. Například...jakmile jsme vařily v kuchyňce a pily kávu, dělali nám v bytě tatrovkou a jeřábem bordel. Venuška je vyháněla se slovy: „běžte pryč, nebo to řeknu soudružce,“ ale na ně nefungovalo nic. A navíc, všechno nám snědli a jeli zase dál, „prej do práce.“ Tomu se říká symbióza. Kluci bojovníci, holky pečovatelky a finta na závěr: „ukaž a já ti pak taky ukážu.“ Jo jo, co se v mládí naučíš…

Vážené paní učitelky, (dnes už bez soudružky) mám prosbu, naučte kluky od malinka, aby hodili zpátečku, v klidu zaparkovali a holky při kouření pastelek a pití kávy nerušili.

Vzkaz pro Radečka: „Ty žalobníčku, já nechodila na záchod jen tak plivat, ale vyndat z pusy po obědě maso, které jsem musela povinně sníst, jinak jsem nemohla od stolečku!“