Nenapsaná

Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.  

Ó toho bělma, jež jsem zakrvácel,
těch západů, kterým jsem slunce vracel
v krutějším západu!

A ona prostinká a ona nenapsaná,
ona, jež věděla, ta matka mého rána,
ne veršem, pláčem stená.

Mluvil jsem slovy, ztichám také jimi.
Vzala mi víru, život navrací mi.
Jsou odpuštěna.

Jiří Orten, Nenapsaná