Jsme slyšet až k popelnicím

„Čtyřikrát presso, čtyřikrát jemně perlivou a čtyřikrát jahody se šlehačkou.“ Prázdninový režim je náročný, o to větší důvod, proč udržovat babinec aktivní.  

 

„Povídej, tak co?“  Já vím, věta, kterou muži tuší, nesnáší a raději nechtějí slyšet, co všechno se rozebírá. 

„Holky nádhera!“ Dana vyprávěla a my u srkání kávy občas dodaly: Fakt? Ty vado! A jak to udělal? Její nadšení se během vyprávění začalo pozvolna vytrácet, až se odmlčela. 

„Konec byl divnej.“ 

„Jak divnej?“ Zeptala jsem se. 

„Při vrcholu říkal: to se Mirečkovi líbí, to má Mireček rád, Mireček už bude.“ Nastalo hrobové ticho, podívaly jsme se na sebe, a když jsme si každá představila Mirečka, šlehačka se nám v žaludku srazila! Mám šílenou představivost, viděla jsem ho nade mnou a začala se šíleně smát. Holky měly představu stejně daleko jako já, protože se přidaly. 

Martina byla první, která se uklidnila: „hele, já bych to neviděla až tak dramaticky, víš, co já kolikrát vypustím z pusy? A to jsem prý slyšet až k popelnicím!“

Vyprávění se stočilo, kdo co u toho říká, co rádi slyšíme a co nám vadí. Nikdy by nás nenapadlo, takové téma nebýt Mirečka.

„Mám někde pod sebou souseda, který řehtá jako kůň, když přidává, vím, že bude končit. A vedle je jedna, co šíleně ječí, jako kdyby jí vraždil. Ještě, že to dělají jednou za čas. Kdyby byli v líbánkách - stěhuju se.“ Rozhlédla jsem se, jestli nesedí někdo kolem, došlo mi, že mluvím nahlas. 

„Holky nejhorší je, když si spletu jména. Tomu předposlednímu jsem v nejlepším řekla Pavle (bývalý manžel), kterého jsem neviděla asi rok. Nechápu, jak se mi to mohlo stát!“ Řekla Dana a objednala si ještě presso.

„A?“ 

„A bylo po všem. Pamatuji se na jednoho, který celé milování mlčel, na konci trochu „kníknul“.  Musela jsem se držet, co říkám. Náznak nevhodných slov ho rušil. Za měsíc bylo po všem.“ 

Zuzana si zapálila další cigaretu: „děvčata, já mám sex s polštářem na puse od té doby, co mé děti vyrostly a koukají do dvanácti na televizi. Usínáme dřív než oni a sexovat s vědomím, že vedle v obýváku sedí, se prostě nedá. Tenhle víkend odjíždí oba k babičce a to si piště, že budu slyšet až k popelnicím!“ 

V tom jsme ji pochopily, protože všechny víme, jaký je sexuální život s odrůstajícími dětmi. Katastrofální! Špitat si do ucha a hlídat, aby nikde nic nevrzlo, je někdy romantické, ale není nad soukromí bez polštáře na puse. 

Káva byla dopitá, jahody se šlehačkou snědené a k Mirečkovi jsme se už raději nevracely. Po zaplacení jsme usoudily, že nechceme vědět, co o nás říkají sousedi, když se občas zapomene nebo, když máme noc plnou milování bez ratolestí. V paneláku je bohužel slyšet vše.

Jo a ještě něco...všechny zdravíme popeláře :-) 

Zdroj fotografie:http://www.prozeny.cz/magazin/zdravi-a-zivotni-styl/zaujalo-nas/2639-zimni-nemoci