Holčičkám Ježíšek autíčka nenosí

Epičky, epičky padám do ledničky. Si mám přát, co chci…Ježíšek prý splní úplně všechno. Ale to není žádná pravda. Lžou!

Můžu za to, že mám culíky? Můžu za to, že jsem holčička, která si má hrát s panenkama? Těch mám plný pokojíček. Ubrečený mimino s dudlíkem. Brečí jen, když s ním klepu hlavou dolů. Chodičku, která chodí jako robot. A je moc velká, nevejde se mi do kočárku. Mrkačku Zdenku, tý jsem zase vostříhala všechny vlasy. Škoda, jinak byla moc hezká. A v postýlce mám Marušku, je nemocná. Brácha jí ukousl všechny prstíky…blbeček.

Von je stejně největší blbeček na celým světě. Pořád se večer počůrává, je ubrečenej, lakomej, ale hlavně žaluje…želobníček užalovanej. Von může všechno a já nic. Když chci půjčit angličáky, řekne, že jsou jeho. Když si chci hrát s tatrovkou, začne brečet, že mu beru hračky. Naši vletí do pokojíčka a spustí: „Andrejko, neber mu to, je malej. Vem si svoje hračky“ a vodejdou!

A tak jako správná holčička houpu a krmím panenky. Vozit je v kočárku po pokojíčku nemůžu, protože na zemi má blbeček rozdělanou autodráhu. Stejně mu to nejezdí. Kdyby trochu přemejšlel, votočí závoďáka a vyčistí mu vespod prach.

Ve školce je to stejný. Kluci mají auta a my panenky. Kluci jezdí a my vaříme v kuchyňce. Před barákem to není o nic lepší. Kluci jako partyzáni vedou války s klukama z vedlejšího baráku a my děláme z písku koláče a přebalujeme mimina, co brečí, když jsou hlavou dolů.

Namalovala jsem Ježíškovi přes celý papír, co si letos moc, moc přeji.

Autíčko! Brouka! Na setrvačník!

„Ty nechceš panenku?“ Zeptala se maminka. Sklopila jsem oči a zavrtěla hlavou, že ne.

„A co plyšáka nebo knížku?“ Oči jsem nechala sklopené a smutně se dívala do země.

Kdyby mi Ježíšek konečně donesl auto, bylo by celé moje. Jezdila s ním kde chci, jak chci a kdyby brácha prosil, nepůjčím mu ho! Ať si zkusí jaký to je! Když potřebuje zavázat kaničky, voblíknout punčocháče a uklízet hračky, to jsem mu dobrá, co?

Nevím, kdo vymyslel, že holky mají jiné hračky než kluci?

Asi ten Ježíšek!

Vod malinka nosí klukům autíčka a holkám panenky a každý si hraje s tím, co dostal pod stromečkem. Hm, to je pěkně blbě vymyšlený. Při pohledu na taťku, který se v našem žigulíku vidí a pořád pod ním leží…a na mamku s „bráchou“ v ruce…nevím, nevím, ale asi to rozdělení vod Ježíška platí na nekonečný FURT!

„Maminko, maminkooo, prosím, prosííím! Já bych si vod Ježíška přála PANENKU I AUTÍČKO!!!.“

Tenkrát jsem vysněné autíčko dostala. Brouk na setrvačník s panenkami byl můj dětský svět. Dobře jsem to tenkrát vymyslela, protože to mám v sobě na "nekonečný FURT" rozdělaný :-) ... a z ubuleného blbečka vyrostl fajn brácha.

Tino, tobě díky za blog: http://solanova.blog.idnes.cz/c/235264/Maly-blog-o-velkych-lidech-180-a-195-cm.html vzpomněla jsem si na toho svého :-)