Za spravedlnost a nové tenisky

Sanitky a policejní vozy v Londýně mají zakázáno zastavovat na křižovatkách – projíždějí na červenou se zapnutou houkačkou. Prý je to bezpečnější – policisté i zdravotnický personál by mohli být za současné napjaté situace napadeni davem. Podobné to prý bylo během nepokojů, které zmítaly Londýnem mezi lety 1981 a 1995. Pak Londýn zažil skoro šestnáct let klidu rušeného jen občasnými teroristickými útoky. V případě teroristů je ovšem nepřítel lépe definován. V případě bouří v ulicích, rabování obchodů a podpalování všeho od policejních aut po obytné budovy, si nikdo není jistý, kdo je vlastně nepřítel, a už vůbec ne, jak se mu bránit.

Rabování a vandalismus v ulicích Tottenhamu, jedné z nejchudších (ale ne "nejčernějších", jak se často mylně tvrdí) londýnských čtvrtí, většinu Londýňanů šokovalo. Místní ale tvrdí, že se s podobným výbuchem vášní dalo počítat. Už dlouho to tam prý vřelo nespokojeností – a teď policie zavraždí významného člena komunity.

Devětadvacetiletý Mark Duggan byl spíš významným členem gangu Man Dem, který byl ve spojení s nechvalně známými jamajskými "yardies", proslulými svou krutostí. V březnu mu členové jiného gangu ubodali k smrti bratrance, rappera Kevina Eastona, a všichni – včetně policistů z operace Trident, specializovaných na ozbrojené zločiny v černošské komunitě – očekávali, že Duggan bude chtít pomstít jeho smrt. V osudný večer – čtvrtek 4. srpna – seděl ozbrojený Duggan v taxíku a poslal své přítelkyni a matce svých tří dětí Semone Wilsonové zprávu: "Federálové mě sledujou." Federálům říkal "feds", což je slovo popisující americkou, nikoli britskou realitu, Duggan zřejmě patřil k jedincům vnášejícím do Británie americkou kulturu pouličních gangů, nebo aspoň to, co o ní vědí. Duggan, mimochodem, nebyl černoch, i když se za černocha považoval: byl míšenec velmi světlé pleti, který by ještě před padesáti lety úspěšně předstíral, že patří k bělochům.

Co se stalo pak, se zdá být jasné: policisté se pokusili Duggana zatknout, on po jednom z nich vystřelil, ale kulka se zabodla do jeho vysílačky. Pak policisté dvěma ranami střelili Duggana do obličeje, čímž ho na místě zabili.

Nezávislá policejní vyšetřovací komise opakuje znovu a znovu, že případ prošetřuje, ale závěr šetření dosud není k dispozici. Mezitím se objevily zprávy, že Duggan nevystřelil, kulka v policejní vysílačce byla nastrčená a on byl úkladně zavražděn. Nejsou to příliš důvěryhodná prohlášení. Ale v Tottenhamu, o kterém se kdosi vyjádřil jako o doutnající zápalné šňůře, nikdo neměl trpělivost čekat na vyjádření vyšetřující komise. Pokojný nedělní protest před policejní stanicí se večer proměnil v hrůzu, která se zapíše do dějin jako "Tottenhamská bouře". Trvala celou noc, bylo při ní zraněno 26 policistů a zatčeno 55 lidí. Dav podpálil dva policejní vozy, několik budov v okolí – a hlavně: vyraboval, co se dalo. Řadu místních obchůdků, z jejichž majitelů se stali bezdomovci, protože bydleli hned nad krámkem, ale především obchody se sportovním zbožím a elektronikou. Byla to "moderní" lidová bouře: účastníci posílali tisíce textových zpráv svým kumpánům a přes Facebook nebo Twitter svolávali známé, ať se taky přijdou pobavit (napadnout pár policajtů) a obohatit (vyrabovat pár obchodů). Sjížděli se v celých houfech jako na mejdan.

Pokud jste sledovali videozáznamy z téhle "bouře", možná vás zarazilo, jak "klidná" bouře to byla. Policistů tam bylo méně než sanitek a "dav" – to bylo pár desítek, nanejvýš stovek nespokojenců z řad přerostlé mládeže. Vsadím se, že většina z nich netušila, proč tam vlastně jsou a za co bojují: využili příležitosti vybít své násilnické a zlodějské pudy. Před obchodem se sportovním zbožím se "rozlícený dav" pokojně řadil do fronty. Kluci s tváří maskovanou šátkem neváhali stáhnout kalhoty a vyzkoušet, jestli jim značkové tepláky padnou...

V neděli v podvečer, sotva stačili hasiči uhasit hořící budovy v Tottenhamu, propukly podobné bouře v Enfildu, Islingtonu, Brixtonu. Dokonce i na Oxford Street v centru se rabovalo. Metropolitní policie nevěděla, kde zasáhnout dřív.

Dugganova snoubenka i jeho bratr Shawn Hall včera žádali "protestující", ať se dál nebouří, že nechtějí, aby bylo jméno jejich bratra spojeno s rabováním a násilím. Bohužel je už nikdo neposlouchá. Lidé – přesněji, s prominutím, lůza – chce rabovat.

Tenhle dav, to nejsou jen černoši, zdaleka ne: vidíte míšence, kluky ze Středovýchodu, Asiaty, bělochy.

Tenhle dav nemá hlad. Nekrade chleba a margarín. Chce elektroniku a značkové oblečení. A taky – jak křičí ti, co se vůbec namáhají mluvit a ne jen mručet a rabovat – spravedlnost. Jeden vtipálek na Twitteru to komentoval slovy: "Nic neposlouží spravedlnosti tak, jako plasmový televizor s dvoumetrovou obrazovkou."

Myslím, že nejsem jediná, komu se z toho dělá nanic.