Pouštěla si ústa na špacír. Vánoce stráví ve vězení.

29. listopadu seděla jistá Emma West, rodilá – bílá – Angličanka ze čtvrti New Addington v jižním Londýně v tramvaji, ve stejné lince, jakou často jezdívám i já. Na klíně držela dvou- nebo tříleté dítě, zlatovlasého chlapečka. A evidentně se zlobila na celý svět.

Nejvíc ze všeho ale na ty zatracené cizince, kterých je všude plno a nejsou Angličani.

Jak přesně její projev začal, to nevím, sledovala jsem ho až od okamžiku, kdy ho jeden z pasažérů bez Emmina vědomí začal natáčet na video. Emma se skutečně parádně ztrapnila. Mluvila s přízvukem, ve kterém každý Angličan a mnohý ne-Angličan rozpozná nižší třídu, ale nezdálo se, že by byla namol opilá anebo zdrogovaná. Slovní zásobu neměla nijak zvlášť bohatou a používala, zdálo se, jediné sprosté slovo, to co začíná na f. Jediné, ale zato v každé větě mockrát. Cestující chvíli zírali, pak začali rozmrzele bručet. Emma se chovala interaktivně. Všem vyčinila, že "nejsou ------- Angličani", a chlapíkovi, který prohlásil, že on Angličan je, vysvětlila, že je ------- černej, tak nemůže bejt ------- Angličan. Když ji jedna žena – černoška – napomenula, že by snad takhle mluvit neměla, jsou tu děti, obořila se na ni, že i ona tu má ------- dítě, a informovala ji, že ani ona není ------- Angličanka. Vzápětí jí doporučila, ať, -------, táhne, odkud přišla.

Chlapeček, od pohledu to nejhodnější dítě na světě, z toho buď nic neslyšel, nebo byl na chování své matky zvyklý. Vypadal docela spokojeně, jako blonďatý andílek.

Emma ještě chvíli vykřikovala a pak video skončilo.

To bylo všechno. Přestřelka ani rvačka se nekonala, policie nepřijela, aby řešila tenhle incident. Dvacet nebo třicet lidí zavrtělo hlavou a tramvaj jela dál.

Jenže video se objevilo na youtube – a po pěti dnech už počet shlédnutí dosahoval jedenácti milionů. 5. prosince byla Emma West zatčena a 6. postavena před croydonský magistrátní soud. Obviněna byla z rušení veřejného pořádku, kdosi se zmiňoval i o "racially aggravated harassment" (něco jako "obtěžování zhoršené rasismem"). Když jí v soudní síni předváděli video, ve kterém hrála hlavní roli, jen klopila hlavu, viditelně zahanbená.

3. ledna má přestoupit před korunní soud a během vánoc bude ve vězení. Sice jsem se dočetla, že prý ji tam drží proto, že se obávají o její bezpečnost, ale i tak. Kdo pohlídá chlapečka – nejhodnější dítě světa – to nevím.

O "racist tram ranter" (tedy rasistické osobě, která si v tramvaji pustila ústa na procházku) mi jako první řekla kamarádka, (bílá) Angličanka z Liverpoolu. Nevěděla prý, že v jižním Londýně máme tramvaje, ale o "rasistické osobě" věděla všecko. Video ji děsně rozhořčilo a říkala, že se opravdu stydí, že se mezi jejími krajany a krajankami pořád vyskytují takovíhle lidé. Podívala jsem se na video (čímž jsem se přidružila k těm jedenácti milionům zvědavců, kteří – takříkajíc – dostali Emmu do lochu) a nezdálo se mi nijak zvlášť divoké. Prostě nějaká ženská (docela hezká tmavovláska, mimochodem, až na ten nenávistný výraz ve tváři) plácala koniny. Kdybych měla vyprávět, kolik konin jsem se naposlouchala z úst ovíněných či opivených zákazníků v taxíku, byli bychom tu do příštího týdne. V jejich případě ty žvásty navíc doplňoval ožralecký pach z úst. Taxík samozřejmě není tak "veřejné" místo jako tramvaj a část Emmina provinění spočívala v tom, že svůj projev nepronesla v relativním soukromí taxíku, ale v tramvaji plné lidí.

I tak mě překvapilo, když jsem se dozvěděla o jejím zatčení. Můj přítel K., Nigérijec, který žije v Londýně jako "dvojnásobný" imigrant – jednou z Afriky podruhé z Česka --, se nad jejím osudem upřímně rozhořčil. Svými slovy opakoval v podstatě to samé, co říkala mnohá média: Emma má plné právo mít takové názory, i když by je pokud možno neměla projevovat zrovna v tramvaji. Za rušení veřejného pořádku by měla – možná – dostat pokutu, tak jako dostávají pokutu lidé, kteří hyzdí ulice tím, že na ně bez rozmyslu odhazují odpadky. Podívejte, kolik zlodějů, lupičů a násilníků, dokonce lidí podezřelých ze zneužívání dětí, čeká na soudní přelíčení na svobodě! Tak proč zavírat zrovna tuhle ženskou?

Kdyby tímhle způsobem žvanil v londýnské tramvaji ne-běloch, usoudili jsme s K., nikoho by to nezajímalo, každý by se mu vyhnul pohledem. Kdyby si v angličtině s těžkým polským, českým či ruským přízvukem někdo stěžoval na "ty zatracený Anglány", možná by pár lidí otočilo hlavu, možná by dokonce něco řekli, ale pak by se zase vrátili k původní činnosti. Kdyby bez vědomí pachatele někdo natočil video, sotva by si ho na youtube prohlédlo 11 milionů lidí během pěti dnů. Faktu, že tenhle projev nesnášenlivosti ze strany rodilé Angličanky berou úřady takhle vážně, by nebylo těžké využít a prohlásit, že – evidentně – jen slova bělochů mají nějakou váhu, co říkají ne-běloši, to je každému putna.

Dnes už se i Sheila, ta moje kamarádka z Liverpoolu, nechala slyšet, že "tohle řešení není ideální". Typicky anglická zdrženlivost...

S K. jsme zauvažovali o experimentu, ale to asi nevyjde. K. je prostě příliš špatný herec, než aby se dokázal posadit do tramvaje (pokud možno se zapůjčeným černošským dítětem na klíně) a spustit: "-------, samí běloši! Kam se podívám, ------- běloši! Jak k týhle barvě, -------, přišli? Vždyť původně je lidstvo z Afriky! Ti ------- lidi odešli na sever a za pár tisíc let, -------, vybledli. Podívejte se, jak jsou, -------, bledý! Kdo se má na to koukat? Hrůza..."

K. tohle prostě nedovede. Ale vím, že i kdyby se posadil do tramvaje (či jakéhokoli dopravního prostředku v Londýně) a začal blekotat cosi na tohle téma, nezavřou ho a já ho nebudu muset přes vánoce chodit navštěvovat do lochu.

Jsem ráda, že ho budu mít doma. Ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že je něco shnilého ve státě... britském.