Bylo nebylo. Byla jedna Malá Země a v té vycházely Velké Noviny. Velké Noviny vlastnili Cizáci, bohatá společnost z Jiné Země, a ne každému se to líbilo. Proč má naše Velké Noviny vlastnit někdo, kdo si je ani nepřečte, protože nemluví naší řečí? ptali se Malozemci sami sebe. Ale život šel dál, Velké Noviny vycházely a spousta lidí je četla.
Pak se objevil podnikatel, Zbohatlík Oligarcha. Šel jednou ráno pro rohlíky a žena za ním volala: "Nezapomeň koupit Noviny!" Zbohatlík Velké Noviny koupil.
Potom navštívil Zaměstnance a rozšafně k nim zahovořil: "Jste dobří! Dělejte si to všechno jako dosud, já se vám do toho montovat nebudu. Beztak novinařině nerozumím. Rozumím byznysu."
Pár naivních to uklidnilo. Ostatní se rozklepali hrůzou. Věděli, že tohle říkají úplně všichni noví majitelé – vzápětí začnou padat hlavy.
Zbohatlík Oligarcha kupodivu nechal svůj majetek půl roku na pokoji. Měl jiné věci na práci, než Velké Noviny vylepšovat. Dal se na politiku a propagoval názor, že Malou Zemi je třeba spravovat stejně, jako se spravuje Velká Korporace. On Velkou Korporaci vlastnil a evidentně prokázal, že ji spravovat umí – vždyť se stal Zbohatlíkem. Pár nespokojenců namítalo, že žádnou zemi, ani Malou, z principu nelze řídit jako korporaci: to by se ze všech občanů automaticky stali zaměstnanci a demokracie by tiše umřela. Ale takové Zbohatlík neposlouchal. Na to byl příliš vytížený volební kampaní. Velkým Novinám řekl, že si o něm můžou psát, co chtějí, klidně ho smějí pomlouvat. "Jen si dejte bacha, ať se nerozčílím. Budete se divit, jakej to bude Malér!" dodal velkoryse.
Do Velkých Novin nepsali jen jejich Zaměstnanci. Často se v nich objevily články lidí, kteří tu zaměstnaní nebyli. To byli Externisté. Externisté – různorodá skupinka pisatelů slavných i neslavných, kteří se mezi sebou neměli vždycky v lásce – si Velkých Novin vážili, ale rozhodně je nenapadlo, že by je Zbohatlík mohl vlastnit. Nepřáli si být vlastněni, ani kdyby jim Zbohatlík víc platil – při sazbě, podle které je vyplácel teď, by museli napsat dvacet i třicet článků za měsíc, aby měli stejný plat jako Zaměstnanci. Externisté nedoufali, že na Velkých Novinách zbohatnou. Využívali je spíš jako šanci k příležitostnému provětrání názorů.
Externisté vlastně ani nevěděli, že jsou Externisté, dokud nedostali všichni stejný E-mail: "Žádáme všechny Externisty, aby okamžitě vyplnili Formulář, oznámili nám své jméno, rodné číslo, datum narození, adresu, politickou a sexuální orientaci, číslo podprsenky, funkční délku penisu a počet nemanželských dětí. Do tří dnů pak musejí vlastní krví podepsat Smlouvu, kterou zasíláme v příloze."
Ve Smlouvě stálo, že všechno, co kdy Externisté napíšou pro Velké Noviny – včetně všeho, co pro ně napsali před podepsáním Smlouvy, je výlučně majetkem Velkých Novin. Externisté si svoje články nesmějí svévolně vydat třeba v knížce, nesmějí je použít na blogu, nesmějí je pověsit na Facebook, nesmějí sami sebe citovat v médiích a nejspíš ani v hospodě ne. Velké Noviny, naproti tomu, si můžou s jejich texty i úryvky z nich dělat, cokoli uznají za vhodné – a nejenže za to už nemusejí platit, nemusí o tom autory ani informovat. Kdyby si například Zbohatlík usmyslel, že se mu věta z Externistova článku hodí na debilboard jako volební heslo, objeví se ta věta na plakátě, a pokud se to Externistovi nelíbí, může jen tiše skřípat zuby. Na Velké Noviny si postěžovat nesmí, to taky stálo ve Smlouvě. Externisté samozřejmě nesmějí ani pomyslet na to, že by snad mohli svoje články publikovat i v jiných novinách: Velké Noviny nesnesou pomyšlení, že by snad jejich Majetek psal pro konkurenci.
A co za to Externisté dostanou? Nic. Přesněji řečeno – standardní stránkovou sazbu, uvážlivě sníženou tak, aby si nemysleli, že jejich článečky snad mají určitou hodnotu.
Smlouva neuváděla, co se s vámi stane, když všechny podmínky nedodržíte. Mlčky naznačovala, že bude Malér.
Díky Nedopatření se stalo, že Externistům E-mail se Smlouvou došel spolu se jmény a mailovými adresami všech ostatních Externistů, kteří ho dostali taky. Smlouva se nikomu nelíbila. Začali se mezi sebou domlouvat. Začali remcat. Někteří začali Smlouvu přepisovat tak, aby ji mohli podepsat i duševně zdraví jedinci bez sklonů k sebemrskačství. Takovým snahám však Velké Noviny brzo zaťaly tipec.
Bylo nebylo. Velké Noviny vycházely dál, nevlastněné už Cizáky, ale Malozemcem, který Zaměstnancům objasnil, že všechno bude jako dosud – a všechno od základu změnil. Nebo snad změny navrhli někteří Zaměstnanci? A Externisté stojí před dilematem: Nepodepsat – a navždy ztratit možnost publikovat ve Velkých Novinách? Podepsat – a navždy ztratit sebeúctu a pocit nezávislosti? V Malé Zemi nevládne král, vládnou tu prachy, Hloupý Honza volí Zbohatlíka, neboť mu "důvěřuje", a v temné jeskyni tiše úpí sedmihlavá saň jménem Demokracie. Jejích sedm hlav se mezi sebou věčně hádá – každá má pifku na všech šest zbývajících. Demokracie je hrozná potvora, ale nic lepšího neexistuje. Drak jménem Diktatura má jen jednu hlavu, zato hromový hlas a mocné pařáty, a zlatého hada Plutokracii si ochočili Oligarchové a Zbohatlíci, a naučili ho syčet na všechny, kdo nejsou miliardáři.
Takže je smutná pohádka bez konce. Takhle to chodí už hodně dlouho a lepší už to nebude.
