Bratislavská tragédie mě zasáhla víc, než bych čekala. A i když obyčejně nemám ve zvyku vyjadřovat se k událostem, o kterých osobně nic nevím, tentokrát mi to nedá. Vyjádřím se.
Už se nikdy nedozvíme, co přesně bylo motivem vraždy sedmi lidí. Byl to rasismus, byla to duševní nemoc, byla to pomsta za "léta utrpení", kterých se střelci v sousedství "problematické" rodiny dostalo?
Mě osobně to ani moc nezajímá – znát motiv je dobré snad k tomu, aby tenhle trestný čin bylo možné zařadit do správné kolonky ve statistikách. Střelec nám to už neprozradí, protože i on přišel o život (jak pohodlné!), ale upřímně řečeno si myslím, že ani kdyby žil a bylo možné se ho na to donekonečna vyptávat, sám by si nebyl jistý, proč to vlastně udělal. Nakonec by nejspíš něco řekl, ale jeho skutečné důvody by nezapadaly do oblíbených škatulek statistiků.
Chci ale psát o něčem jiném. Nevšimli jste si zrovna jako já, že snad každý hledá vinu v zastřelených? Jako sousedé evidentně nebyli nijak zvlášť skvělí, hádali se, dělali virvál, dokonce je musela přijet zklidnit zásahová jednotka... a co já vím, třeba byl střelec vzorný, všeobecně oblíbený soused (i když jsem se kdesi dočetla, že nezdravil). Nenapadlo někoho, že mohl být prostě tichý, nenápadný blázen – a jeho šílenství se jednoho dne projevilo, vyprovokované nějakou totální banalitou, které by si většina normálních, duševně zdravých lidí sotva všimla?
Kolega bloger Matějka píše o selhání státu. V tom s ním naprosto souhlasím. Jen si myslím, že stát selhal nejen v tom, že nebyl schopný "zpacifikovat nepřizpůsobivé", ale především v tom, že řadovému občanovi (a bývalý voják je řadový občan, nebo ne?) umožnil LEGÁLNÍ držení SAMOPALU. Dokonce i v Americe, kde je právo na držení zbraní součástí národního dědictví, nebývá zvykem legálně vlastnit útočnou zbraň.
Kdyby vrah nebyl ozbrojený, nejspíš by se nestal vrahem, aspoň ne v tomhle případě. Možná že vážně bylo na vině staré známé "stokrát nic umořilo osla". Ovšem kdyby se šel umořený osel mstít s tyčkou od smetáku, krveprolití by nedosáhlo zdaleka takových rozměrů.
Ještě řeknu něco o tragédii, o které osobně vím víc než dost. V únoru 2003 dorazil důchodce Pasovský, bývalý lékař, na nigerijské velvyslanectví v Praze s legálně drženou zbraní. Tou zastřelil konzula Michaela Lekkaru Wayiho a vážně zranil jeho spolupracovníka. Nebylo to náhodné násilí. Pasovský se předtím nechal napálit nigerijskými podvodníky, kteří mu slibovali rychlé zbohatnutí, dlužil prý svým známým kolem jedenácti milionů korun – a byl naprosto zoufalý. Za Wayim chodil pravidelně – Wayi mu vždycky uvařil kafe, a protože to byl moc milý chlapík, pokoušel se mu zdvořile vysvětlit, že je mu to moc líto, ale nemůže s tím mnoho udělat. Poslali sice do Abuji doklady o tom, že byl Pasovský okraden, aby je nigerijská vláda prošetřila, jenže to nebylo na nic. Ty doklady totiž tvořilo jen pár podvržených dopisů na hlavičkovém papíru s nápisem "Nigerian oil industry" nebo něco podobného a potom taky celá hrst zcela platných potvrzení, že Pasovský posílal – a posílal – a posílal – do Nigérie peníze přes Western Union...
Michaela Wayiho jsem osobně znala. Byl to chlapík po všech stránkách poctivý, dokonce měl problémy s méně poctivými Nigérijci, kterým odmítal v jejich čachrech pomáhat. Jako konzul to byl člověk na svém místě. Pasovský cítil potřebu se mstít podvodníkům a Wayi byl zrovna po ruce. Měl smůlu. Zemřel.
Možná se ještě někdo pamatuje na sérii článků, která se tehdy objevila v tisku. Všechny – všechny – byly o tom, že Nigérijci jsou podvodníci, kteří z vás vymámí i to, co nemáte, a že je třeba si na ně dát pozor. Jen jeden článek byl o tom, že pokud jsou Nigérijci národ podvodníků, kteří okrádají důchodce, potom jsou Češi národ vrahů, kteří střílejí diplomaty. A ten jsem psala já.
Pasovský sám sebe nezastřelil, žil dál a bylo možné se ho ptát, co bylo motivem jeho činu. Pokud vím, nikdy neřekl, že by za tím snad byl rasismus či něco podobného. Prostě chtěl zpátky své peníze, a když mu je Wayi vrátit nedokázal, začal vidět rudě.
I Pasovský měl legálně drženou zbraň. Ochranka ambasády to netušila a nikoho nenapadlo ho prošacovat. Kdo selhal v tomhle případě? Pasovský, který se ve své naivitě (nebo spíš chamtivosti) nechal napálit? Nigerijská vláda, která si s jeho případem nevěděla rady? Česká vláda, která mu povolila nosit zbraň? Ochranka ambasády? Možná že všichni.
Fakt je, že neobeznámený občan, který v té době četl denní tisk, musel usoudit, že si za to mohl Wayi sám a že v tom podvodu byl zapletený.
A tak chci poprosit o jediné: Lidi, až zase někdo někoho zastřelí, zkuste se zamyslet nad tím, jestli si za to oběť skutečně mohla sama. Já myslím, že ve většině případů ne. A taky myslím, že je hodně kruté vinit oběti.
