Jen Poláci a Pákistánci

Známá, která se nedávno přistěhovala do Londýna – a ne zrovna do nejlepší čtvrti –, mi vyprávěla o jedné hrůzostrašné noci v jisté rozlehlé budově, jakým se tady říká "tower blocks" a v nichž bydlí obyčejně jen lidé, kteří si lepší ubytování nemůžou dovolit. Na jednom z vyšších pater umřela muslimka a, jak bývá zvykem, její rodina pozvala příbuzné a známé, ať se s ní rozloučí, než ji druhý den pohřbí. (Muslimové věří, že tělo je třeba pohřbít co nejrychleji, nejlépe do 24 hodin.)

U mrtvé seděly plačky, jejich žalostný křik se rozléhal po domě a rušil ostatní obyvatele ze spánku. Většina z nich se s tím smířila, mnozí šli rodině kondolovat a ti ostatní zůstali zticha, zachvěli se hrůzou ze smrti a byli rádi, že tentokrát neštěstí nepostihlo je.

S výjimkou bytu, kde bydlela skupina Poláků. Snad  zedníků, kteří sem přijeli na práci, byli to samí muži. Každou chvíli jeden z nich vykoukl ze dveří, obhlédl situaci (která se neměnila), pronesl "Kurwa" nebo tak něco a dveře s bouchnutím zavřel. Kolem půlnoci je napadlo řešení: na plné koule pustili muziku – snad polský rap či co, tak hlasitě, až se celá budova otřásala a dunivý rytmus přehlušil nářek plaček. Věděli samozřejmě, že u sousedů někdo umřel, ale to přece neznamená, že je nějaká pákistánská lůza bude rušit ve spánku. Bránili se tak, jak uměli – aspoň že si to s nimi nešli vyříkat pěstí.

Tahle příhoda mi připomněla, že v posledních pěti až osmi letech v Londýně vznikla spousta čtvrtí, ve kterých podle méně vzdělaných Angličanů bydlí "jen Poláci a Pákistánci", podle vzdělanějších pak "převážně Asiati a noví přistěhovalci z Východní Evropy". K takovým místům patří Walthamstow, část Hounslow, leckterá čtvrť ve východním i jižním Londýně. Je to podivná symbióza a noví příchozí se obyčejně cítí ukřivdění, že musí žít mezi "spodinou."

Věřte tomu nebo ne, jak to tak pozoruju, zdá se mi, že tu čerství imigranti z řad Východoevropanů mají horší pověst než Indové, Pákistánci, Tamilové, Bangladéšané, Turci, lidé ze Středovýchodu.

A o tuhle naši pověst se nezasloužili Romové, i když to na ně rádi svádíme. Romové možná figurují jako "Češi", "Slováci, "Maďaři", "Poláci" ve statistikách sociálních úřadů, ale v očích průměrného Angličana zaručeně ne. Průměrný Angličan zařadí Romy do kategorie "Romové", anebo, je-li méně informovaný, pak do kategorie"nějací lidé, snad z Asie", a Čechy, Slováky, Poláky, Maďary, Bulhary, Estonce, Litevce Lotyše do kategorie "Poláci". Nerada to říkám, ale zdá se, že pro původní obyvatele Británie vypadáme my, představitelé všech slovanských národů a několika ne-slovanských, víceméně stejně.

Sjelo se nás sem, dík Evropské unii, pár milionů, jsme zatraceně vidět a podle názoru lidí, kteří tu byli před námi, se nechováme tak, jak bychom měli.

Tak jako všechny "masové" postřehy je i tenhle hodně nepřesný. V Británii žije nespočet přistěhovalců, i těch čerstvých, z naší geopolitické oblasti – a ty není vidět právě proto, že se neklátí v ožralých skupinkách po ulicích a nehýkají v jakémsi neznámém jazyce, nežijí na podpoře, nenadávají doktorům na zdravotních střediskách, nepřehlušují národním rapem pohřební rituály svých sousedů... a taky nepronášejí přemoudřelé soudy na téma, zda mají jiné rasy, etnika či náboženské skupiny právo v Británii žít.

Bohužel je těch, kteří takové věci dělají, dostatečný počet na to, aby politicky nekorektní Angličani mohli s povzdechem prohlásit: "Tu Unii nám byl čert dlužnej. Koukněte, co všechno se nám sem slezlo."

Když čtu na českých webech články o "umírání dobré staré Anglie", "tragické islamizaci Británie" či o "rapidně rostoucí kriminalitě v Londýně způsobené přílivem černošských imigrantů", tak trošku se za některé představitele našeho národa stydím. Řeší – samozřejmě jen hubou – problémy, z velké části jen pomyslné, země, ve které jsou i oni sami hosty, stěžují si na věci, na jaké si Angličané obvykle nestěžují, a zapomínají, že pokud sami žijí v Anglii, pak svou pouhou přítomností pomáhají vytvářet mnohem větší a košatější problém.

Copak vážně neslyšeli přísloví o zametání před vlastním prahem?

Autor: Iva Pekárková | čtvrtek 12.3.2015 8:24 | karma článku: 36,34 | přečteno: 7864x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6098x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5180x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4754x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2023x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2848x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Velkolepá Zemanova party. Dorazili Fico, Orbán či čínský velvyslanec

28. září 2024,  aktualizováno  18:50

Bývalý prezident Miloš Zeman slaví v sobotu 80. narozeniny. Mezi gratulanty nejsou jen čeští...

Z ujíždějícího kočárku u lanovky v Peci vypadl kojenec, dítě zraněním podlehlo

26. září 2024  14:09,  aktualizováno  27.9 15:09

Policisté pátrají po svědcích, kteří ve středu kolem 12:30 viděli cestou k lanovce v Peci pod...

Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední

3. října 2024

Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...

Konec platebních karet? Bankám vadí jejich monopol, pracují na alternativě

28. září 2024

Premium Evropské banky se již nějakou dobu snaží vyšachovat ze hry bezmála monopolní poskytovatele...

Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu

2. října 2024  11:16

Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...

Slušnost není slabost, řekl Šmarda. Vést SOCDEM chtějí Maláčová a Dienstbier

5. října 2024  5:05,  aktualizováno  11:32

Přímý přenos „Nevyužili jsme šanci s novou značkou, lidé v naší kampani viděli návrat do minulosti,“ řekl na...

Opět roste do kilometrové výše. Stavbu nejvyšší budovy světa zastavily čistky

5. října 2024  11:12

Stavba nejvyššího plánovaného mrakodrapu na světě s názvem Džidda Tower po takřka sedmi letech...

Tři nové placené posty budou stát kraj čtyři miliony, hejtman funkce hájí

5. října 2024

Koalice 3PK, ANO, KPK, ODS s TOP 09, která v čele s hejtmanem Martinem Netolickým v příštích letech...

Itálie a Švýcarsko překreslí svou hranici. Tající ledovce všechno mění

5. října 2024  10:58

Švýcarsko a Itálie znovu překreslí část své společné hranice kvůli tajícím ledovcům, které...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7513x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com