Invaze třímetrových Bulharů
Tentokrát se zdálo, že se invaze bojí i představitelé britské vlády. Dlouho se neodvažovali přijít s odhadem, kolik nových imigrantů z nejjihovýchodnější části Evropy asi tak můžeme očekávat. Před skoro deseti lety se dost sekli: oficiální odhad počtu příchozích z ascendentních zemí Evropské unie byl 12 až 15 tisíc – a jen v prvním roce se jich dostavilo mezi půl milionem a milionem. Přesně to nikdo neví, což britská vláda otevřeně přiznává: lidé přijíždějí, odjíždějí, někteří se staví jen na návštěvu, jiní přijedou, odhodláni tu zůstat napořád, ale když zjistí, že život tady není tak jednoduchý, zase se vrátí domů. Ještě jiní přijedou na pár týdnů, požádají o všemožné podpory a přídavky na děti, načež odjedou zpátky do vlasti v naději, že tam budou bohatí díky velkorysým britským dávkám. Britové sice tehdy zavedli "Workmen's Registration Scheme" – nařízení, které všem příchozím za prací přikazovalo vyplnit formulář a zaplatit 70 liber --, ale časem ho zase zrušili. Nemělo valnou cenu: vždyť lidé, kteří neměli stálé zaměstnání, neměli za povinnost se registrovat. K. se tehdy poctivě registroval, jakmile našel první džob, s těžkým srdcem se rozžehnal s výdělkem svých prvních dvou nebo tří dnů práce. Já využila toho, že mně, osobě samostatně výdělečně činné, zákon nic podobného nenařizoval. Povinnost vyplňovat formuláře a platit, když jsme legálně zaměstnaní, pochopitelně přispívá k šedé ekonomice: i když mám pracovní povolení, proč bych procházel složitým přijímacím procesem v legálním zaměstnání, platil daně a ještě 70 liber za registraci, když je tu tak snadné najít firmy, které mě zaměstnají načerno? Mnozí nově příchozí volili to druhé, zejména zedníci na stavbách, malíři, dekoratéři, nádeníci na farmách – bylo to jednodušší pro ně i pro jejich šéfy. I já jsem si nějakou dobu odpracovala jako malířka a dekoratérka – a šéf, pravý bílý Angličan, mi týden co týden sliboval, že "teď už mě zlegalizuje", nevěřím ale, že to měl v úmyslu. Proč by se tím unavoval, stejně ho nikdo nechytí.
Každopádně: i když je dnes, po deseti letech, v Británii neskonale víc evropských občanů z bývalých východoevropských zemí než předtím, i když je prý polština druhým nejrozšířenějším jazykem v Londýně a na každém rohu najdete polski "sklep", nikdo přesně neví, kolik nás tu žije. Vláda, řádně poučená z dob, kdy odhadovaný počet nově příchozích nejméně patnáctkrát podhodnotila, neříká o počtech Bulharů a Rumunů mnoho. V médiích se často daly spatřit záběry ubohých vozíků tažených vychrtlou herkou po blátivé cestě či otrhaných, usoplených dětí žebrajících u polorozpadlých chatrčí -- s komentářem: podívejte, Bulharsko. Možná to skutečně byly záběry z Bulharska, i když lidé na nich zobrazení jako typičtí Bulhaři nevypadali. Podobné ukázky natočíte snad v každé chudé romské osadě.
Daily Mail (pravděpodobně nejnacionalističtější britský plátek) otiskoval dopisy čtenářů, kteří se děsili příchodu dalších "ilegálů". Tak neobeznámení Britové (vůbec ne všichni bílí) přezdívají nám Východoevropanům, zejména pokud nemluvíme dokonale anglicky. Přezdívají nám tak, přestože problém s námi není v tom, že bychom byli ilegální. Problém s námi je přesně opačný: jsme legální, a tudíž nás nelze vyhostit, nelze nás poslat domů, když porušujeme britské zákony, a nelze nám dokonce ani zakázat vstup do Británie, když jsme porušovali zákony ve svých zemích. (Britové nedávno povzdechli nad případem chlapíka z Estonska, který v Estonsku seděl za pohlavní zneužívání dětí. Protože je evropský občan a svůj trest si odpykal, není možné mu zabránit v cestě do Spojeného království a v pobytu tady.)
Ale, i když mají rodilí Britové z invaze Rumunů a Bulharů obavy, není to nic proti hrůze, která se zmocnila nás, čerstvých evropských přistěhovalců. V očích mnohých vyrostli Bulhaři (zejména Bulhaři, z Rumunů bůhvíproč nikdo takový strach nemá) do podoby třímetrových mimozemšťanů, kteří zároveň zaplaví sociálku žádostmi o podporu pro své hladovějící dvanáctičlenné rodiny, a zároveň převálcují všechny poctivé dělníky, protože budou pracovat lépe, déle a za poloviční mzdu než všichni ostatní.
No, od prvního ledna uplynul měsíc a invaze třímetrových Bulharů se nekoná. Novináři, kteří chodili číhat na letiště nebo k dálkovým autobusům, aby natočili reportáž s pár fungl novými příchozími, obvykle narazili pouze na lidi, kteří už v Británii žijí a pracují delší dobu. Že dosud neměli pracovní povolení, jen povolení ke krátkodobému pobytu? Kdo by si z takových detailů dělal hlavu? Mnozí si ani nebyli vědomi toho, že se od 1. ledna cosi změnilo.
Invaze Rumunů a Bulharů se podle všeho letos nekoná. Aspoň ne těch, co se tu chtějí usadit natrvalo. Jak jsem se dozvěděla od jednoho lékaře – specialisty na srdce, přijíždí sem teď z těchto zemí výrazně víc pacientů, aby se nechali operovat ve světově proslulé nemocnici. Ti ale za zdravotní péči platí.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Řidič najel do brány Bílého domu, policie to vyšetřuje jako běžnou nehodu
Neznámý šofér v sobotu v noci autem najel do brány Bílého domu. Náraz nepřežil. K přímému ohrožení...
Odbory svolávají další protest. Vadí jim změny v zákoníku práce a důchodech
Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) pořádá 21. května demonstraci na Malostranské...
Rakušan: Fňuk, fňuk ANO je legrační. Nenecháme se vytočit, řekl Havlíček
Ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima...
Další předvolební útok v Drážďanech. Terčem byl stánek protiimigrační AfD
Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x