Jánoš přijel do Londýna na zkušenou z vesničky u Budapešti. Doufal, že si něco našetří a hlavně se chtěl pořádně naučit královninu řeč.
Mluvil pracnou, nesnesitelně spisovnou angličtinou maďarské střední školy – a toužil znát skutečný, živý jazyk! Práce u Caravan Cars, jak se zdálo, vyhovovala jeho účelům. Setkával se tu s obyčejnými lidmi, kteří mluvili, jak jim ústa narostla, vesměs s přízvukem jižního Londýna. Jánoš byl nadšený. Vozil v kufru obrovský anglicko-maďarský slovník a v tom si vyhledával každé nové slovíčko. Hrozně se snažil. Bylo mu něco málo přes dvacet a svět mu dosud voněl novotou.
Nejvíc ho těšilo, když zaslechl slůvko, které ve slovníku nenašel. Okamžitě si ho zapamatoval a hned se ptal spolušoférů, co znamená. Afghánci obvykle jen rozpačitě mlčeli a rudli, případně říkali, že je to hřích. Ale Tommy či Gary mu to pokaždé ochotně vysvětlili a přidali pár dalších s podobným významem. Jánošova slovní zásoba rostla, radost poslouchat. Za tři měsíce už mluvil plynně. Jednou jsem za urputného deště sledovala, jak si vede k autu zákaznici, důstojnou starší dámu. Úslužně jí přidržoval deštník a jako pravý Angličan hovořil o počasí: „Stojí to za h***o, co? Chčije a chčije...“ Dáma na něj nevěřícně pohlédla a spadla z obrubníku. Jánoš ji zachytil. „K***a!“ ulevil si. A přidal dobře míněné varování: „Bacha, ať si nekecnete na p***l!“
Zanedlouho si hned dva stálí zákazníci na Jánoše stěžovali Tommymu a prohlásili, že s tím sprosťákem už nikam nepojedou. Učenlivý Jánoš získal pověst těžkého kanála. Nemohl za to. A nedělal přece nic špatného! Jen se snažil mluvit stejně jako všichni ostatní. Znal významy těch slov. Na rozdíl od rodilých mluvčích ovšem nevěděl, kdy je některé slůvko vhodné použít, a kdy je lepší na něj zapomenout. Rodilí mluvčí zas nevěděli, jak tohle někdo může nevědět.
Přišlo mi Jánoše líto. Vzala jsem si ho stranou a řekla mu, že by měl omezit svou slovní zásobu a aspoň před zákazníky se vrátit ke školometské angličtině. „Tohle je taxikářská společnost, Jánoši. Obávám se, že jazyk, který jsi tu pochytil, není právě královský.“
Jánoš to pochopil okamžitě. „Do p**i!“ vyděsil se a zrůžověl až po kořínky vlasů. „Proč ti č****i pořád mluví tak sprostě?“
