Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Barevný Londýn si vzít nedáme!

Je pozdní dopoledne v jiholondýnském Croydonu. U policejní pásky zamezující vstupu na místo, kde byl v pondělí večer postřelen šestadacetiletý muž, který v noci na středu zemřel, si vyměňují postřehy a názory hloučky lidí všech barev. Kousek odtud dosud čpí vypálené, polozbořené zdi obchodu s nábytkem, který tu stál 140 let.

Londýňané nemají ve zvyku očumovat u dopravních nehod či míst, kde se stalo neštěstí. Dnes tu ale jsou. Potřebují se podívat, co nepokoje způsobily, přestože kromě vypálených domů, rozbitých výloh a zavřených obchodů už není na co koukat. Lidé se chtějí ujistit, že v tom nejsou sami, že i ostatní jsou z událostí posledních dnů smutní a zmatení.

Třiašedesátiletý Edward, běloch, který celý život vyučoval na londýnských školách, přijel z Red Hillu, městečka vzdáleného asi deset mil. "I u nás se večer bouřili," říkal mi. "Rozbili pár výkladních skříní, ukradli nějaké zboží, pár lidí vyděsili – do zpráv se to nedostalo. A víte co? Všichni byli běloši. Byli místní a tahle čtvrť je převážně bělošská."

"Tak to tady v Croydonu ne!" přeruší ho rázně Brenda, rozložitá černoška z Jamajky. "Tady to byli bastardi jak z United Colors of Benetton! A nebyli místní, rozhodně ne všichni. Sestra viděla, jak o půl míle dál na Purley Way vystupujou z obrovskejch náklaďáků. Gangovej transport! Takhle to dělají." Brenda přišla do Londýna v roce 1961 a pamatuje dobu, kdy za ní běhala malá bělošátka a prosila ji, ať jim ukáže ocásek, který přece mají všichni černoši. Tak jako Edward sledovala i Brenda proměnu Londýna z "jednobarevného" na pestrobarevný. Na rozdíl od Edwarda, který se to pokouší brát filosoficky a mluví o chudobě, nedostatku fondů na vzdělávání a globálním konzumerismu, by Brenda všechny bastardy, kteří v tom jsou namočení, buď rovnou zastřelila, nebo, pokud jsou přistěhovalci, šupem poslala domů. Krvežíznivě líčí, jak by s nimi zatočili na Jamajce. "Tahle země je příliš měkká! Vsadím se, že nedeportují nikoho, tihle hoši se tady narodili. Ale kdyby každá komunita měla právo deportovat své vlastní bastardy, to by se to tu pročistilo!"

Edward je v rozpacích. Jemu se "zbarevňování" Londýna líbilo, je hrdý na to, že tu dnes žijí zástupci všech národů světa, považuje to za nejlepší odkaz Britského impéria. Co kdyby se teď všechno změnilo?

Kolem poledne se u policejní pásky objeví kluk tak osmnáctiletý. Má neurčitou barvu, kalhoty pod zadkem, mikinu s kapucí, na krku zlatý řetěz, v ruce blackberry, do kterého cosi horečně vyťukává. Ostatní – vesměs o generaci starší – ho pozorují úkosem. Nemohl to být jeden z útočníků? Nepřišel se pokochat svým dílem?

Zajímal by mě jeho názor, jestli nějaký má, ale jít k němu si netroufám. Stejně bych se nic nedozvěděla a teď, kdyže není mezi svými, mladík nic nepřizná. Když jsem včera sledovala z okna průvod kapucínů a položila jim otázku "Kam jdete, pánové?", dostalo se mi lapidární odpovědi "Fuck you, bitch." Radši to nebudu překládat...

Všichni, se kterými jsem mluvila, se shodují v jednom. Jestli je tohle válka, pak pouze generační. S barvou pleti nemá co dělat. Má co dělat s chudobou? Edward si myslí, že určitě. Ale Kevin, farmář, který se na spoušť v metropoli přijel podívat ze Sheffieldu, tvrdí, že zaručeně ne. "I Sheffield je rasově smíšený. I v Sheffiledu máme chudé – a žádné nepokoje. Možná za to můžou velkoměsta. A pouliční gangy."

Tony, přezdívaný "Lofty", dispečer jiholondýnské taxikářské společnosti, třiačtyřicetiletý karibský černoch a otec míšených synů v "nebezpečném" věku tvrdí, že kdyby se snad jeho ratolesti začaly toulat po nocích, přiváže je řetězem k železnému sloupu. "Víš, nechci abys mě špatně pochopila, to, co se děje, je na sto procent špatný! Ale vláda si za to může sama – už před pár lety vzala rodičům právo vychovávat své vlastní děti. Ne abyste je uhodili! Když něco provedou, zavolejte policii. A vidíš, jak to dopadlo!"

Tak jako předchozí dva blogy vyšel i tenhle v papírové verzi MF Dnes.

 

Autor: Iva Pekárková | čtvrtek 11.8.2011 14:30 | karma článku: 31,19 | přečteno: 3583x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6083x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5163x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4743x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2019x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2845x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Kvůli konci uhlí krize nenastane. Jozef Síkela o jaderném tendru i dalším postupu

17. června 2024

Premium Česko nejspíše do roku 2027 přestane být čistým vývozcem elektřiny, protože jí víc bude...

Charkov jako strategické eso. Už je zřejmé, proč ho Putin tolik chce dobýt

17. června 2024

Premium Ruská armáda nepřestává bombardovat Charkov, čímž ukazuje, že o něj má pořád velký zájem. Vojensky...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel v 13.23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

Na Islandu havaroval autobus s českými turisty, pět jich skončilo na JIP

16. června 2024  11:35,  aktualizováno  21:42

Při páteční nehodě autobusu na severu Islandu se zranilo dvanáct lidí, z toho pět skončilo na...

Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama
Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama

Zdá se, že se Agáta s ničím nemaže. Na první pohled ji nerozhodí žádný hejt, ani bývalí partneři, se kterými se dlouho soudila o rozložení péče o...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7510x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com