Z výzkumu vyplynulo, že Češi se řadí k nejateističtějším národům. Jára Cimrman (prý) řekl: "Jsem zapřisáhlý ateista - až se bojím, že mě Pánbůh potrestá." Jak je možné, že tu křesťanská strana opakovaně uspěla ve volbách?
Ještě naši rodiče a prarodiče měli ve škole hodiny náboženství, chodili ministrovat nebo pomáhat na faru. Farář byl přes své prvotně církevní poslání často vnímán něco jako prodloužená ruka státu. V kázáních dokázal nejen působit na náboženskou strunu svého stádečka, mohl je ale nenápadně prokládat aktualitami a vysvětlovat jejich správnost a nutnost pro chod země. Vlastní interpretací aktuálních událostí působil vlastně jako mluvčí, novinář nebo politický komentátor současně. V převratných dobách byl kotvou hlavně na venkově a pro starší obyvatele, kteří nerozuměli novotám a změnám ve společnosti a přicházeli se ptát. Komunistům se tyto hlásné trouby dosti nevybíravými metodami víceméně podařilo umlčet, neboť církev byla nositelem jiné morálky a nehodlala se snížit k šíření jejich pomýlených idejí.
Po revoluci se objevily snahy o renesanci křesťanské společnosti a v touze zvrátit letitý přístup státu k náboženství vznikly i politické strany hlásící se ke křesťanským hodnotám. Zpočátku ne příliš úspěšná uskupení působila někdy až komicky, vytrvalost ve snaze prorazit do vysoké politiky se však vyplatila a křesťanští demokraté často ve spojení s nezařazenými nezávislými osobnostmi nebo odpadlíky od konkurentů dokáží dlouhodobě oslovit významné procento voličů.
Za Klausovy vlády byli "černoprdelníci" vnímáni takřka jako brzda pokroku, zpátečnická banda podivínů a nutné zlo potřebné ke koaliční většině ve sněmovně. Josef Lux, tehdejší předseda a ministr zemědělství, si však byl velmi dobře vědom síly malé strany a dokázal, alespoň co se protlačení spolustraníků na posty ve státní správě týče, vytěžit maximum. Po jeho předčasném skonu už strana nikdy neměla ve vedení tak charismatické vůdce a strana se postupně vytrácela ze zorného pole voličů, až v roce 2010 poprvé nepřekonala 5%. Uspávač hadů Kasal, obchodník se vším včetně víry Cyril Svoboda ani svého času ještě zapřisáhlý pánbíčkář Miroslav Kalousek nedokázali každý sám za sebe a už vůbec ne dohromady oslovit své ovečky v množství větším než malém, když síla myšlenek ve volebním programu a reálnost jejich aplikace byla upozaděna výběrem slabých osobností na kandidátkách. Strana však díkybohu nikdy výrazněji netrpěla nešvarem velkých stran - skandály na nejvyšších místech, zapojení do kmotrovských chobotnic či "privatizace" městského majetku členy zastupitelstev.
Po opakovaně prožité deziluzi v běžném životě člověk obvykle začne přemýšlet, kde udělal chybu a jak se jí propříště vyvarovat. Zklamaný volič dokáže snadněji přehodnotit své priority a hledá v předložené nabídce politických subjektů jemu přípustné varianty. Nedá se říci, že by KDU-ČSL před čtyřmi lety přišla s nějakým světoborným a neotřelým volebním programem, ani persony ve vedení partaje rozhodně nejsou bůhvíjaké topstar, po jejichž proslovech by posluchači upadali do transu. Bylo to ale období, kdy vrcholila nespokojenost občanů s čelními politickými představiteli a tak ve snaze o opravdovou změnu jich část tentokrát při volbě vynechala lístky tradičně volených pravicových i levicových stran a zkusili třeba i návrat ke klidné síle. Tradiční podpora nábožensky stálejší Moravy a východních Čech, návrat voličů zklamaných z působení TOP 09, ke které napnuli svá očekávání ve volbách 2010 a odliv ideově nestálých voličů ČSSD stačil sice jen na historicky druhý nejslabší výsledek, znamenal však návrat do Poslanecké sněmovny a dokonce vstup do vlády.
Do parlamentu se lidovci dostali jako nejmenší strana, opět je ale její role nezastupitelná pro sestavení vládní koalice. Zažíváme tedy jisté deja-vu, tentokrát ale prozatím s velmi odlišným vnějším vyzněním. Čelní představitelé evidentně nechtějí opakovat chyby svých předchůdců, jejichž vidění sebe samých jako nepostradatelných článků vedla v minulosti k pozvolnému odlivu voličů a ztrát pozic. Ministři ani poslanci se ze svého nečekaně nabytého postavení nepobláznili, nesnížili se ke zneužívání své pozice jazýčku na vahách, s uvážlivostí jsou schopni podporovat vládní návrhy koaličních partnerů a naopak pouze poměrně nenápadně, bez výhrůžek korigovat jejich přestřelené nápady. Vsadili na obyčejnou lidskou slušnost, vzájemnou toleranci a na rozdíl od některých ukřičených jedinců z jiných stran se nepovažují za pupek světa.
Voliči takový přístup evidentně akcentují a svou přízeň dostatečně silně vyjádřili ve volbě do EP 2014, v loňských krajských (na Moravě) a hlavně senátních volbách. Množství kandidátů vzešlých z koalicí s nejrůznějšími nezávislými se ukázalo jako zvláštní, leč v řadě jednotlivých případů jako překvapivě funkční varianta. Pokud strana dokáže dodržet nastalý kurz, zůstane střízlivá v odhadu portfolia potenciálních voličů a vybere kandidáty stejně pečlivě jako v loňských volbách, může počet svých zastupitelů v parlamentu možná i zdvojnásobit (záleží i na počtu stran v parlamentu). Případné přecenění vlastních sil se lehce pozná zahltí-li volební program nesplnitelnými populistickými hesly nebo ultimáty striktního splnění požadavků jako podmínky budoucí koalice, Slabinou zůstává vliv strany na většině území Čech a je otázkou, zda spojením pouze s nezávislými kandidáty tuto nevýhodu dokáží překlenout; senátní volby ukázaly, že by to teoreticky na dobrý výsledek stačit mohlo.
Veřejně již nastíněná varianta volební koalice (zjednodušeně řečeno STAN obsadí Čechy, KDU Moravu) má i své nevýhody a obě uskupení musí dobře zvážit, zda průnikem jejich programů nedojde k rozmělnění programových priorit. a zda dokáží oslovit lákavou nabídkou dostatek voličů. Obě strany mají potenciál získat voliče z řad všech dnešních parlamentních stran a společné uskupení se klidně může stát jednou z nejsilnějších sil v parlamentu. Dosáhnutím historického výsledku - ať již se toto spojení objeví ve formě volební nebo až povolební koalice - se stanou žádanou nevěstou, která však možná sama rozhodne, kdo se vlastně stane ženichem a faktickým vítězem voleb.
