Sobotkův kurz podávání demise

Odhlédne-li se od nepřehlédnutelného faktu, že prezident viditelně přehlíží neviditelného premiéra, musí i nevidoucí vidět tu jasně viditelnou neschopnost předsedy vlády koncepčně řešit víceméně jakýkoli viditelný problém.

Oprostíme-li se od faktického nedůvodu k položení dosud funkční vlády jako celku, nekomunikace předsedy se zbytkem vedení vlastní strany o tomto rozhodnutí a následné naprosté nepřipravenosti na reakci hradního pána, můžeme konstatovat, že díky kreativitě Bohuslava Sobotky se minulý týden zjevil nový produkt vládní politiky, tzv. nedemise. Ať už chtěl prezident na avizovanou demisi konat jakkoli, Sobotka mu to neumožnil a Zeman může klidně tvrdit, že by jí vyhověl. On totiž osobně nikdy přímo neřekl, že odvolá jen premiéra, jen naznačoval, že disponuje analýzami ústavy s takovýmto výkladem, nic víc. Reakci premiéra tak může popsat jako jeho vlastní paranoiu z možné ztráty vlivu na dění kolem nové vády, protože vážně hrozilo jeho nahrazení v čele strany.Špičky ČSSD tvrdí, že v případě prezidentova váhání s demisí Babiše a neúměrnému prodlužování ústavního termínu "bezodkladně" mají v záloze náhradní řešení. Ano, minimálně jedno ústavně čisté řešení se nabízí a pokud by se jej pokusil předseda vlády použít, to by teprve Zemana doběhl. Pokud by po dohodě s opozicí vyvolal hlasování poslanecké sněmovny o důvěře vládě a nechal vlastní poslance hlasovat proti ní, padla by vláda celá a kompletní, tedy včetně Babiše a o to mu jde přeci především. Riziko pro ČSSD ale spočívá v tom, koho by Zeman jmenoval premiérem, zřejmě ale nikoho ze současného vedení oranžových a ti by neradi už nyní přišli o možnost ovlivňovat ministerstva na příštího půl roku, protože podle preferencí se tam pak asi dlooouho nedostanou.Ačkoli by to znamenalo další veletoč během několika dní, Bohuš by tak zabil tři mouchy jednou ranou a zachoval by si alespoň nepatrný zbytek sebeúcty. Zaprvé by padla celá vláda, čímž by (konečně) zbavil Babiše funkce ministra, zadruhé by vyrazil Zemanovi z ruky možnost vykládat si rozsah demise podle svého a současně by v očích opozice alespoň teoreticky zapůsobil "státotvorně" a "konstruktivně". S jejich ochotou na spolupráci bude muset počítat po parlamentních volbách, chtějí-li společně sestavit vládu v rámci hesla "všichni proti ANO". Dosti směšné je hlásání "té jediné správné pravdy" a argumentace hledání "toho nejlepšího řešení ve prospěch této země" jako argumentu pro odvolání AB. Jakým právem si může kdokoli uzurpovat právo tvrdit, že jedině jeho názor na vedení a řízení této země je ten nejlepší a jediný správný? Opravňuje snad sama premiérská funkce k takovému prohlášení? Nebo snad naopak takové silné prohlášení teprve tvoří pravého premiéra? Ano, politika je často místem pro silná slova, ale z úst některých jedinců zkrátka znějí tak nějak nepatřičně, když je má člověk spojené s tím vším, co je pro jejich dosavadní působení v politice charakteristické. Po tragikomických událostech posledních dní v podání premiéra i prezidenta si občané kladou otázku, jaké vlastně mají povědomí o ústavě a jejím výkladu nejvyšší představitelé naší země. Je vůbec možné, že základní zákon naší země je napsán tak vágně, že jeho interpretace vůbec připouští různý výklad? Je problém v tom, jak byl chápán a formulován v době svého vzniku nebo v tom jak je chápán a vykládán? Jakýkoli zákon by měl ze své podstaty nabízet jasné, jednoznačné a nezpochybnitelné vyjádření záměru, pro který je koncipován. Je-li složitost zákona a podstatu problému nutno dovysvětlit do detailu, používají se doplňující berličky typu prováděcích vyhlášek a upřesňujících jurikátů, jejichž aplikací nemá dojít k pochybnostem o smyslu a účelu zákonné úpravy. Co je psáno, to je dáno a žádný vykuk a natož eman by neměl mít šanci vysvětlovat si zákony (a vůbec ne pak ty ústavní) podle svého úhlu pohledu. Politici rádi spoléhají na to, že občan a volič má někdy krátkou paměť a že se na některé jejich prohřešky a excesy časem zapomene, když je nechají tzv. vyhnít. Možná mám krátkou paměť, ale současné jarní události v nejvyšší politice jsou podle mne natolik nenormální, že se v parlamentních i prezidentských volbách jejich vliv jistě projeví. I když je vlastně otázka, co je ještě v politice normální, někdy totiž přeci jen na úhlu pohledu záleží.Ale vzpomeňte si na krizové momenty předchozích vlád, premiérů, stran i jednotlivců, zalistujte články a názory jednotlivých aktérů a přijdete na to, že v zásadě jde jen o jiné varianty něčeho, co zde již bylo. Vztah Václava Havla s Václavem Klausem také nebyl zrovna přátelský a tu jednomu, tu druhému byla vyčítána neschopnost naslouchat. Klaus povýšil prezidentování na majestát a Zeman vše vygradoval arogancí a nesnášenlivostí ke svým oponentům. Ať už se ve výsledku shodnou politici na odvolání vlády a předčasných volbách nebo je nechají na říjen, znechucení "běžného občana" úrovní politiky se opět posunulo na další level. Jestli to bude znamenat opětovný propad volební účasti nebo právě naopak je otázka, každopádně volební výsledek bude zřejmě zajímavý pro všechny. Může se ale stát, že výsledek bude patový a bez alespoň tiché podpory KSČM vláda nevznikne. Nebo dojde k nedohodě, výsledek nebude vyhovovat nikomu a budou další volby hned v termínu těch prezidentských...