Špičky sociální demokracie i její voliči jsou konfrontováni s realitou fungování státní pokladny. Hlavní motto strany Nikdo Vám nedá tolik co my Vám můžeme slíbit se tak začíná konečně po letech obracet proti ní.
Po odchodu Miloše Zemana se ČSSD opakovaně potýká s kvalitou personálního obsazení funkce předsedy, což je pro parlamentní či dokonce vládní stranu vada dosti podstatná. Osobnosti morálně slabé nebo profesně neúspěšné, bez charisma nebo kombinace toho všeho. Leklá ryba Špidla "zdroje jsou" vydržel jen krátce a byl pro neschopnost uklizen do orgánů EU než stihl dát do frcu zbytek země; křišťálově čistý Gross předvedl investiční zázrak hodný George Sorose, zbohatl a pakoval se. Délkou svého působení a silou vlivu na stranické dění zpětně viděno nevýznamní a pro dnešní voliče takřka zapomenutí jedinci, kteří si ničím významným nezaslouží zvláštní pozornost. A jelikož Miloši Zemanovi bude věnována vlastní stať, zmíním se zde jen o těch délesloužících, za jejichž působení strana setrvale ztrácí a upadá. Nevěříte? Statistika nuda je, ale takováto je historie volebních výsledků dle ČSÚ:
2006 - 32,32% - 1,728 mil hlasů
2010 - 22,08% - 1,155 mil hlasů
2013 - 20,45% - 1,016 mil hlasů
2017 - ???
V roce 2010 si ČSSD nechala nepochopitelně proklouznout mezi prsty šanci možná i na levicovou ústavní většinu. Finanční krizí těžce zkoušená ekonomika, vysoká nezaměstnanost a pokles příjmů - lepší karty do rukou už si před volbami nemohla levice přát. Jiří Paroubek dokázal jasné vítězství ztratit a prohrát volby svou přehnaně agresivní rétorikou, hlavně jeho vinou tehdy skončila ČSSD naprosto nečekaně v opozici. Ve chvíli největší podpory voličů dle předvolebních průzkumů už přitom stačilo dle zažitého zvyku této partaje jen pokračovat ve slibech nejpotřebnějším, což v oranžové řeči znamená "nejtypičtějším voličům strany". Samolibý narcis udělal zásadní životní chybu - přecenil svou oblíbenost a nepostradatelnost pro zemi a hrubě podcenil citlivost voličů na takto sebestředné jedince napoleonského ražení. Blížící se předpovídaný veleúspěch mu zastínil jeho sexy mozek a on se rozhodl ještě definitivně rozkopnout poslední naděje ostatních stran, demoralizovaných průběžnými výsledky anket. Pohrdlivé výroky vůči komukoli na pravé straně spektra, nadměrně sebevědomá vychloubačná prohlášení, stupňující se ultimativní požadavky a předčasné rozdělování postů v budoucí vládě, rétorika připomínající Adolfa Hitlera před nástupem k moci. Takto ho začalo vidět stále větší množství obyčejných lidí a definitivní K.O. si zasadil sám, když se na základě postavení v žebříčku popularity začal zcela vážně zabývat možností kandidatury na prezidenta! To už se sympatizanti houfně odkláněli k novým subjektům TOP 09 a Starostům, náskok z průzkumů se totálně rozplynul a volby nakonec skončily pro ČSSD šokem a pozicí s nulovým koaličním potenciálem. Pro Paroubka osobně smutný konec, pro stranu ale nejspíš vysvobození - pokud by ovšem měla v záloze vhodného korunního prince.
Pravicová koalice se následně podle všech levicových měřítek dokonale znemožnila a předčasné volby na podzim 2013 tak konečně měla podle logiky věci levice vyhrát, a levou zadní. Nevyřešené vztahy mezi jednotlivými frakcemi a přetahování o vliv v rámci vedení přišlo stranu setsakra draho, horko těžko utrpěla vítězství s historicky nejnižším počtem hlasů pro vítěze voleb. Místo čistě vnitrostranické kritiky, bez jakékoli snahy o sebereflexi a v zoufalé snaze o zvrácení situace a převzetí moci se Michal Hašek pokusil převzít vedení hned v prvních hodinách po volbách. Známá lánská anabáze s panem prezidentem však byla amatérsky připravena a prakticky on line prozrazena. Bohuslav Sobotka se tak těsně po volbách ocitl v situaci, kdy byla jeho pozice a vlastně celá kariéra profesionálního politika na hraně propasti. V té chvíli hrál hop nebo trop, protože věděl, že zkrátka nesmí prohrát - v životě prakticky nikdy "poctivě" nepracoval, natož za podprůměrnou mzdu jako většina "jeho" voličů. Na to jak neprůbojným dojmem navenek působí dokázal překvapivě vytěžit z minima maximum: odvrátil vnitrostranický převrat, pučisty donutil spolupracovat nebo rezignovat a vrátil se rychle do hry o premiérské křeslo. Lze jen polemizovat zda to však spíše než o síle jeho osobnosti nesvědčí o tom, že oponenti byli ještě slabší, absolutně nepřipravení na převzetí moci a nekoordinovanost jejich postupu byla jen potvrzením personální vyprázdněnosti vedení. Každopádně posílil v rámci strany a vrhnul se do sestavování koalice, která po většinu 4letého období neutrpěla vážnější trhliny a jistě už vydrží celé funkční období.
Dá se říci, že Sobotkovým největším politickým počinem je to, že svou stranu v oné vyhrocené chvíli zřejmě zachránil, neboť s kariéristou Haškem v čele by ostatní těžko hledali společnou řeč. Jednání by buď vymetla ČSSD do opozice nebo by se pro nemožnost vzniku jakékoli funkční koalice také mohly volby opakovat, výsledek vnitřně tak rozpolcené strany by asi v té situaci nikdo nechtěl předvídat. Koaliční spojení s novým hnutím na scéně nutně vedlo k jistým programovým ústupkům, které jistě budou voličům brzy předloženy jako chyby partnerů.
Tradiční bašty socialistů, tedy ministerstva práce a soc. věcí a zdravotnictví, se na 4 roky víceméně zakonzervovaly a místo snižování výdajů na nejrůznější pochybné dávky sílí jejích nominální i procentuální podíl na výdajích státního rozpočtu, spolu s tím roste i počet úředníků nutných k jejich evidenci, kontrole a vyplácení. Před více než 10 lety slibovaný posun k e-governmentu je stále v nedohlednu a občan stále obíhá s dokumentem úřady. Pro nárok na jednu dávku dolož příjmy jednou ročně, pro jinou kvartálně, nárok můžeš uplatnit rok zpětně. To si proboha dodnes nikdo nevšiml, že o výši příjmů každého jednotlivce je do koruny detailně informován třeba finanční úřad při kontrole daní, o nemovitostech katastrální úřad apod.? Státní úřady dosud nemají propojené databáze a ani přes světově poměrně unikátní systém rodného čísla tak nejsou schopné zjistit, který občan kolik vydělává, co vlastní za nemovitosti nebo auta a tedy automaticky posoudit, kdo má vlastně právo na jaké dávky. To už tedy měla větší přehled šlechta o svých poddaných před pár sty lety, o církevních záznamech nemluvě.
Blíží se sněm ČSSD, na kterém bude Bohuslav Sobotka potvrzen ve funkci a nejspíše nedojde ani k žádné překvapivé výměně v širším vedení. Ne že by předsedovi neměli delegáti co vytknout, ale hlavně proto, že ve svých řadách aktuálně opět nemají víceméně žádné výrazné osobnosti. Jeroným Tejc jako jeden z mála z pučistů vydržel, ale nemá charisma, velké téma ani podporu. Chovanec si zachránil kůži přeběhnutím k Bohouškovi a každý tak ví, že by za funkci prodal vlastní babičku. Podržtaška Zaorálek by za funkci pomocného hajného poradil vlkovi, kde nejlépe počíhat na Karkulku. Všichni vědí, že by potřebovali v čele aspoň jednoho Jirku Buldozera Paroubka, ale současně vědí, že to nesmí být právě Paroubek. Svatá trojice odložených vysloužilců ŠŠŠ (Špidla, Štěch, Škromach) šepotá kdesi v ústraní bez povšimnutí, neboť se sami přežili a nikomu nechybí.
Volební program bude tentokrát asi trochu větší oříšek, protože sociální témata a sliby úlev z daní už nebudou tak silnou konkurenční výhodou. Minimální mzdu nelze zvyšovat donekonečna a vysloveně na její výši zase tolik lidí závislých není. Pravicové strany se možná poučí z minulých chyb a zakomponují je alespoň náznakem, stačí zmínka o zrušení či snížení nějaké daně nebo povinnosti (že by EET?). KDU cílící tradičně na rodiny a zemědělce navrhne progresivnější a výraznější snižování zátěže těchto skupin. ANO předjímá, že sociální témata mu nejsou cizí, pokud si na ně státní rozpočet dokáže vydělat - a s vývojem státního rozpočtu má silné argumenty v rukou.
Školství se za posledních 25 let bez ohledu na barvu knížky ministra průběžně propadalo do současného marastu a místo léčení jeho neduhů se vymýšlejí nesmysly typu sbližování podmínek pro talentované, nadějné, průměrné i různě handicapované a znevýhodněné. Stará známá pravda říká, že řetěz je tak slabý jako jeho nejslabší článek a lze si tak lehce domyslet, kterým směrem se bude kvalita výuky na našich školách dále ubírat.
Těžko přijde socdem s něčím převratným na poli ekonomiky a financí, na těchto postech se nikdy nemohli pyšnit zástupem odborníků, současný předseda je toho zářným příkladem. Úkolem všech bývalých ministrů financí za ČSSD byla víceméně pouze odpovědnost zajistit jakýmkoli dostupným způsobem státní prostředky na splnění předvolebních slibů. Fungovali stylem Jánošíka, každému jen trochu bohatšímu vzali rohlík od huby a drobky z něho házeli mezi chudé, rozuměj "své voliče". Zdravotnictví je pak kapitola sama o sobě, protože pacientů mají odjakživa plnou ... ústa, ale jen pokud nebude nic chtít, nedejbože nadstandard. Je ale plné lékařů a odborářů (a to už je nějaká síla voličů!) a také lákavých náručí farmaceutických lobistů.
ČSSD se přežila, personálně strádá a jelikož aktuálně nemá novým voličům co zvláštního nabídnout, bude muset spoléhat pouze na zbývající věrné voliče. Hlasy ostatních se přemístí převážně na lístky ANO, Starostů a KDU-ČSL a uslzený pohled na volební výsledky může být také labutí písní Bohuslava Sobotky a jeho týmu. Pak přijde buď obroda strany odspodu nebo postupné trpké propadání až na samé dno jakým si svého času prošla třeba ODS.
