Jen ten čas chybí, ale těch témat....třeba teď, upálení Palacha. Skoro to vypadalo, že po prezidentských volbách nás z gaučů dlouho nic nezvedne...A vidíte! Grebeníček to dokázal.
V našich končinách se může i tak zarmucující záležitost jako je sebevražda stát pouze politickou záležitostí. Nechci hodnotit vyjádření pana Grebeníčka, protože toho o dané záležitosti moc nevím, ale dle dostupných informací mluvil pravdu. Ano, Jan Palach byl komunista, tedy levicově smýšlející! Obdivoval Marxe i Lenina. Věřil v lepší zítřky, ke kterým chtěl dojít společně s ostatními soudruhy, i když nebyl ve straně. Teprve až vývoj v roce 1968, návštěva SSSR a další indicie mu otevřely oči. Zklamal se ve svém přesvědčení, v lidech kolem sebe a možná i sám v sobě. Snad chtěl vyburcovat společnost, ale povedlo se mu "jen" ze sebe vytvořit ikonu.
Naopak Grebeníček mluvil o ikoně a vyburcoval celou společnost. Chtěl informovat nevědomou společnost o jednom, který kdysi patřil k nim. Snad proto, abychom se neobávali rudých zítřků, snad proto, abychom pochopili, že všichni máme právo na změnu názoru. Ale asi jsme nepochopili nic, protože máme tisíc a jeden důvod zase nadávat na komunisty v čele s Grebeníčkem.
Je tragikomické, že po revoluci jsme strhávali pomníky komunistů, abychom zase další, jiných komunistů nechali postavit. Ti, kteří odsuzují každého komunisty, ti kteří nesnesou komunistickou minulost u prezidenta ani nikoho dalšího, ti stejní se obdivují Janu Palachovi, zapálenému komunistovi. Představa, že jsme si vytvořili novodobého mučedníka - symbol protikomunistického boje a on se upálil s "lásky" k levičáctví a zklamání z vývoje u nás, ve mně budí zatrpklý úsměv.
Nemám problém s jeho levičáckým smýšlením, mám problém z těmi co z něho udělali mučedníka, novodobého "Krista ateismu". Mám problém s hodnocením jeho sebevraždy. Obecně hodnotíme sebevraždu v podstatě negativně a nešťastníky, kteří se rozhodli svůj život dobrovolně ukončit většinou striktně odsuzujeme. Jak je možné, že máme vždycky dvojí metr? Pokud je jeden odsouzeníhodný sebevrah, který po sobě nechal truchlit své nejbližší, proč je druhý obdivovaným hrdinou, který bojoval za vlast? Proč jeden nám nestojí ani za popřemýšlení nad jeho důvody a druhého vynášíme až do nebe? Oba tady nechali své nejbližší, kteří zažívali nebo zažívají peklo na zemi ze ztráty milovaného člověka. Proč důvod spáchat sebevraždu kvůli je lásce blbost a kvůli politice hrdinství? Proč sebevražda kvůli dluhům je nezodpovědnost a kvůli politickému prozření sebeobětování? Odvaha je žít, nikoli zemřím a každá sebevražda je vždycky jenom útěk.
Můžeme sebevrahy litovat, odsoudit nebo nás mohou nechat lhostejnými, ale těžko můžeme mít jednoho za hrdinu a druhého za zbabělce. Můžeme přemýšlet proč se tak někdo rozhodl a jestli jsme tomu mohli zabránit. A vždycky bychom měli vědět, že to byla zbytečná smrt. A to i ta Palachova.
Prosím zachovejme Janu Palachovi i sobě důstojnost a ponechme pietní desky, sochy a další projevy "úcty", které jsme po revoluci nechali vybudovat na jejich původním místě. Tím, že je schováme do sklepů, na půdy a do archivů ze sebe vinu nesmyjeme. A pokud Grebeníčkovi nevěříme, můžeme v klidu pokračovat v nadávání.
Pro ty co mě urážejí v diskuzích jsem přiložila důkaz o minulosti Jana Palacha. Na druhou stranu, ten článek není vlastně ani o Palachovi, to Vám nedochází? :)
