Zákazník je spratek, kterého je třeba vychovat

Zde Vám předkládám doslovný popis telefonního rozhovoru mezi recepční hotelu City Club Prague sídlícím na Sokolské 8 v Praze a mnou. Musím říct, že po telefonátu jsem chvíli nehybně seděl na židli a měl jsem vykulené oči jak čočka.

Já: Dobrý den, na Vašem slevovém portálu jsem našel nabídku ubytování a chtěl bych si rezervovat pokoj na 12.9. 2013. Ona: Bohužel, rezervační oddělení už nefunguje. Zkuste to zítra v devět. Já: to nevadí, dejte mi telefon na vedoucího. Ona: No to určitě, to Vám teda nedám. Zavolejte si v devět a nebo se rezervujte přes internet. Já: Přes internet se rezervovat nebudu, protože po mě chcete všechny čísla z platební karty a já mám obavy aby z ní nedošlo k neoprávněnému výběru. Ona: Tak Bohužel. Já: to nemáte zájem o zakázku? Ona: Naschle. Následuje prásknutí telefonu. ....

Chvíli sedím a říkám si: V té Praze ale musí být příjmy... Tam si mohou dovolit z člověkem jak se říká lidově vydrbat! Tam mají kšeftů... No doufám, že tam aspoň převlíkají postele, snad jim to stojí za to.

Jsem jen zákazník a obtěžuji. Obtěžuji těžce pracující. Možná bych se měl omluvit. Myslel jsem si, že s odchodem komunismu odejde i tento fenomén, fenomén zákazníka připomínajícího obtížný hmyz. Neodešel. Proč? Co je špatně?