Za komunistů bylo líp.

Tuto větu asi slyšel každý. Buď v hospodě, nebo jinde na veřejnosti nebo v soukromí, ale nejvíc mě zaráží to, že ji říkají i lidé, o kterých si myslím, že jsou vysoce inteligentní a disponují i určitou životní moudrostí. Proč bylo za totalitního režimu líp? Každý měl práci, sociální jistoty.... a co ještě? Prý nebyla taková kriminalita... a tak celkově!

Mám tady pár fotek, které Vám chci ukázat. Jsou to fotky, které nejsou zkratkovitou odpovědí na otázku zda bylo či nebylo za komárů líp. Je to jen svědectví z dob, kdy opravdu nebyla taková kriminalita jako teď, kdy se vraždí a krade. Tehdy se vraždilo a kradlo na státní útraty a to ve velkém měřítku. Je to svědectví z dob, kdy pracovní doba opravdu trvala 8 hodin a ne víc a kdy každý mohl mít práci. Můj dědeček tehdy měl skvělou pracovní nabídku: jako bývalý kulak mohl dělat předsedu JZD! Představte si to, že ho nezavřeli, ale nabídli mu takovouto velkorysou možnost! Mělo to ale háček: JZD hospodařilo na jeho pozemcích, které mu komunisté sebrali a chovalo jeho zvířata, které mu taktéž sebrali. Bohužel neměli mezi straníky nikoho, kdo by tomu rozuměl, tak si vybrali dědečka protože o něm věděli, že se v hospodaření vyzná! Jak šlechetné, vždyť se pro něho nic nezměnilo! Mohl dál dělat na svém.... No tak se rozhodl, že půjde do města raději dělat topiče. Prostě v té době jste si fakt mohli vybrat, žádné fronty na pracáku a jiné radosti kapitalismu. Moje obrázky jsou z okresu Znojmo z pohraniční vísky Čížov. Je to brána do úchvatné přírody národního parku Podyjí, jehož panenská příroda byla zachována právě díky komunistům a jejich železné oponě. Hranice zde byla předsunuta do vnitrozemi zhruba asi čtyři až pět kilometrů, aby ti kdo ji překonají pozbyli opatrnosti v přesvědčení, že už jsou v Rakousku a vzápětí byli chyceni (zastřeleni, roztrháni psy.... dle momentální štěstěny) pohaniční stráží v podstatě díky tomu, že se stále naházeli na území ČSSR.  Do dnešní doby nám tu zůstalo memento železné opony (bez minových polí a elektrických plotů samozřejmě), za níž se můžete projít krásnou přírodou a navštívit úchvatnou vyhlídku na malinké městečko Hardegg s krásným hradem v sousedním Rakousku. Už ten pocit, že si v klidu jdete za železnou oponu... myslím, že ti kdo už bývalí režim nezažili, vůbec neví o čem píšu. 

To krásně oseté pole bylo ještě před 25 ti lety hlaďounce zvláčené, aby sloužilo jako otiskovátko všech stop a indicií diverzanta - narušitele státní hranice. V plotě vedl elektrický proud. V pásu křovin podél cesty byl schován v trní příkop, kde si mohl diverzant jako bonus zlomit nohu nebo vyvrtnout kotník.

Na špačkárně (věži) měl člen pohraniční stráže dokonalý výhled nejen kol dokola, ale až k další strážné věži. V plotech byly čidla, takže narušitel státní hranice způsobil rozsvícení celého pásu železné opony, kam oko dohlédlo. Pokud stráž i tak uprchlíka nespatřila a nenakrmila ho dávkou ze samopalu, tak byli vypuštěni psi. Král Šumavy by neměl šanci!

Před oponou...........

Za oponou. Před 25 ti lety nemyslitelný zážitek. U někoho to může vyvolat žaludeční nevolnost. Našemu sousedovi, který utekl do Švédska by se na těchto místch rozklepaly kolena. Dlouho po revoluci měl psychický problém přejet hranici.

Kdyby jste chtěli utéct tak, že prorazíte hranici těžkým nákladním vozem......

Vyhlídka na Rakouský Hardegg, která je na skále, se nachází v krásných v místech, kde po dobu čtyřiceti let nachal bolševik přírodě naprostý klid pro její rozvoj.  Jedná se o území mezi železnou oponou a skutečnou hranicí, kterou tvoří řeka Dyje.

Díky soudruhům za to, že máme národní park Podyjí!