Volný obchod namísto družby

Připadá mi, že víceméně naříkáme nad probíhající válkou, měli bychom přejít do diplomatické ofenzivy. Postupně budu zveřejňovat náměty a inspiraci, pro politiky a diplomaty.  První článek z této řady.

Rusko vítězství nad fašismem slaví každý rok, letos v únoru rozhodlo v boji pokračovat, „osvobodit“ od fašismu celý svět a začalo na Ukrajině. Je nutné si připomenout, že skoro celé dvacáté století byl fašismus na teritoriu Ruska synonymem pro svobodný trh. Putin ve svých kázáních nejednou deklaroval, že centrálně řízený stát, včetně řízeného hospodářství, je podle něj správnější a efektivnější, než demokracie a tržní ekonomika. Mají-li v demokracii lidé na politické dění vliv, je podle něj společnost degenerovaná, fragmentovaná, neschopná se dohodnout. Jinak řečeno, v sovětské terminologii jde o fašismus.

Putinův boj proti údajnému fašismu zahájil novou studenou válku. Rozhodnutí Ruska je ireversibilní, může sice dojít k nějakému uvolnění, ale až za dvě či tři generace. Ztracená důvěra se nedá obnovit. V žádném případě nelze očekávat, že by se svět vrátil ke globálnímu obchodování v krátké době minimálně nejbližších deseti let.

Když byla v devadesátých letech transformována smlouva GATT na WTO, vycházelo se z toho, že se přece každý obchodník řídí nabídkou a poptávkou. Každý obchodník chce prodávat, konkurence je výhodná pro všechny. Jenže někomu může připadat konkurence jako ohrožení, takže brání přístupu konkurenčního zboží na trh prostřednictvím všelijakých omezení. Za hlavní riziko se právem považovala možnost, že nějaký členský stát bude bránit volnému obchodu tarifními nebo netarifními opatřeními, že prostě bude chránit svůj trh před konkurencí ze zahraničí. Nějak se při tom zapomnělo, že existují i jiné nemorální způsoby chování na trhu, které jsou v rozporu s volným obchodem.

Takovou možností je takzvaná „družba“. Stát prodá zboží jinému státu za netržní, za zvýhodněnou a někdy dokonce za dumpingovou cenu, ale požaduje za to politickou podporu, někdy až poslušnost. Je to hlavní kořen korupce. Zatímco volný obchod je založen na principu, že obě strany mají z obchodu prospěch, „družba“ vnáší do obchodu politiku. Za „prospěch“ se najednou v běžných obchodních vztazích považují politické zájmy. Na tom stojí korupce: platí se za to, aby neplatily férové podmínky.

V čem spočívá porušení férových obchodních zvyklostí? Předně v tom, že stát přímo zasahuje do obchodních vztahů konkrétních firem, nebo obchod přímo sám řídí. To samo o sobě je již vyšinutí z běžných obchodních vztahů. Ale mnohem důležitější je, že se bez smysluplného zdůvodnění tentýž produkt nabízí různým státům za různou cenu. To je opravdu vážné porušení tržních principů.

Kdyby nějaký obchodník prodával své zboží za cenu obvyklou, ale například z rasových důvodů by někomu účtoval cenu desetkrát vyšší, považovalo by se to za zjevnou rasovou diskriminaci.

Politicko-obchodní metody označované jako „družba“ vytvářejí obchody a investice, které jsou politicky motivované. Bez politického vlivu by se neuskutečnily. Jsou na první pohled diskriminační.

Pokud nějaký stát vstupuje do obchodních vztahů v mezinárodním měřítku a vytváří na trhu zjevnou diskriminaci některých partnerů, nepatří do společnosti, která je založena na spravedlivých podmínkách pro obchodování. Pokud WTO trvá na tom, že je zakázána diskriminace v podobě administrativních opatření bránících volnému přístupu na trh v určitém státě, že tržní podmínky jsou pro všechny stejné, pak ale musí zároveň trvat na tom, že do kategorie diskriminace patří i to, že někdo dostává výhodnější cenu.

WTO by měla zahájit jednání o dalším doplňkovém protokolu, který by metody známé jako „družba“ vyloučil z volného obchodování. Zjistí-li se, že nějaký stát či společnost, ve které má stát podstatný vliv, poskytnul někomu zvýhodněné ceny, musí umožnit všem dalším obchodníkům na volném trhu zakoupit si ve stejném období stejné zboží za stejnou cenu, tedy se stejnou slevou. Například ropu nebo plyn.

Domnívám se, že členské státy WTO by měly neprodleně zahájit jednání o takovém protokolu. V rámci nadcházející studené války to potom znamená, že si každý členský stát musí rozmyslet, zda chce být účasten volného obchodu za ceny, které jsou víceméně pro všechny stejné, nebo zda chtějí patřit do sféry „družby“, do sféry, kde vládne právo silnějšího nad ostatními vazaly, do sféry, ze které se nedá odejít. Podle toho se ukáže, že nerozhoduje Putinova rudá čára, o které mluví přinejmenším už někdy od roku 2012 a zejména o ní mluvil v prosinci minulého roku. Ukáže se, že státy si samy mohou svobodně rozhodnout, kam chtějí patřit. Studená válka, o které už nyní můžeme prorokovat, že nebude krátká, přinese pro obchod „přes rudou čáru“ pravděpodobně ještě mnohá další omezení. 

Jistě jste si všimli, že ministr Lavrov prohlásil, že pro Rusko znamená členství v NATO a v EU jedno a totéž. Na první pohled jakoby nelogické prohlášení, obě instituce mají různé složení a jinou působnost. Pochopíme to, když si uvědomíme, že hlavní provinění Ukrajiny, kvůli kterému byla napadena Ruskem, spočívá v tom, že chce volný obchod namísto „družby“. Tím totiž ohrožuje bezpečnostní zájmy Ruska.