Svoboda rozhodnout se špatně

V předvolební době se někteří opakovaně ptají, jak je to se vztahem Svobodných ke křesťanství. Shodujeme se v těch nejpodstatnějších záležitostech. 

Charakteristickým rysem komunity kolem Svobodných je radost ze svobody. V preambuli stanov mají Svobodní úctu k duchovnímu dědictví západní civilizace, ale ani na okamžik neuvažovali o tom, že by se měla strana nějak orientovat na jakékoli náboženství. Náboženství není politický program. Všechny případy, které známe z historie, kdy bylo náboženství použito pro politické účely, končily tragédií a utrpením. O křesťanství to platí stejně, jako o každém jiném náboženství.

Podstatnou část podporovatelů Svobodných však tvoří přemýšliví věřící křesťané.  Křesťanství pro mnohé z nás neznamená soubor příkazů a povinností, ale pozvání ke svobodě. Biblické příběhy se svobodou počítají. Možná mohl být svět uspořádán tak, aby nebylo žádné zlo. Lidstvo by si dodnes žilo v rajské zahradě. Ale lidem byla darována svoboda, dostali prostor pro rozhodování, pro volbu mezi dobrým a zlým. Svoboda znamená možnost rozhodnout se špatně.

Je-li bůh dobrý a všemohoucí, jak to, že existuje zlo? Všemohoucí bůh, který toleruje zlo, není dobrý. Nebo naopak dobrý bůh, který neumí odstranit zlo, není všemohoucí. Říká se tomu theodicea podle pojednání, které napsal matematik a filosof Gottfried Wilhelm Leibniz. Někdo řeší logickou otázku tvrzením, že žádný bůh není, že vlastně není ani dobro ani zlo, že mezi dobrem a zlem není rozdíl.

Někteří křesťané říkají, že nad dobrotou a všemohoucností stojí boží nadšení pro svobodu. Procesuální filosofie dokonce uvažuje o tom, že svoboda je podstatou celého vesmíru a proti determinismu uvažují o svobodě, která je mimo jiné příčinou stochastických jevů. 

Křesťanství vyznává nejenom svobodu, ale i odpovědnost. A dokonce počítá i s tím, že i dobré lidské úmysly mohou způsobit zlo. A dokonce umí řešit i vysvobození z tohoto bludného kruhu, protože jinak by byl požadavek odpovědnosti nesmyslný.

Svobodní neodvozují svou politickou filosofii z křesťanství, přesto mají za to, že nedochází k žádnému rozporu.

Pojem svoboda v politickém smyslu je zúžením svobody, jak ji vnímá křesťanství. Jistá analogie ale existuje. Každá regulace představuje omezení svobody, zmenšuje prostor pro volbu. Proto by se k regulacím mělo přistupovat s velkou opatrností, protože od běžné závazné právní úpravy stačí jen malý posun a dojde k tomu, že stát předepisuje občanům dobro, že na sebe bere odpovědnost, která patří do náboženského světa, že dělá právě tu chybu, kterou Leibniz formuloval: Stát není všemohoucí, a proto také neumí odstranit zlo. Stát si nesmí přivlastňovat náboženské atributy, není bohem. Stát dokonce tam, kde se má rozhodnout politicky, velmi často nemá vůbec tušení, co je dobro a co je zlo. Co jedni považují za dobro, je pro druhé politiky zlo. Proto ze zásady stát nemůže dobro nikomu přikazovat ani mu ho vnucovat. A respekt k prostoru individuální odpovědnosti je výchozím bodem politiky Svobodných. O tom, co je pro koho dobré, si má rozhodnout každý sám. Povinností státu je zakročit tam, kde by někdo prosazováním svého dobra ubližoval druhým.

Představa, že Bůh reguluje lidstvo prostřednictvím desatera přikázání, je velmi rozšířená. Ale když se začteme do originálního textu, ukáže se, že se vůbec nejedná o příkazy, ale o smlouvu. Je na dobrovolném rozhodnutí každého člověka přijmout nebo odmítnout tento smluvní závazek. Pokusíme-li se přeložit původní text do dnešní řeči, znělo by desatero asi takto:

Já ti dávám svobodu. Vysvobodím tě z každé závislosti na tvém vlastním nitru, na minulosti, na politickém systému, na majetku, na úspěchu, … Není žádný jiný zdroj svobody. Po tobě chci jen jediné: zastav se v klidu a každý týden se zamysli nad svým životem. Naslouchej, jak hodnotím tvůj život já. A respektuj při tom tradici, která tě doprovází až dodnes. Konkrétním představitelem této tradice je tvůj otec a matka. Skrze ně jsem tě učil rozlišovat dobré a zlé. A když přijmeš mé podmínky, já se postarám o všechno ostatní v tvém životě. Když se o tebe starám, ty nepotřebuješ krást, nepotřebuješ zabíjet, nemusíš závidět, nemusíš rozbíjet partnerský vztah jiným lidem, nemusíš se druhých lidí bát. Podstatou není snažit se o sebezdokonalování. Já se postarám, aby se uzdravilo tvé nitro a abys žil dobrý život. Jsi svobodný a všechno záleží na tvém rozhodnutí. Svoboda znamená, že se můžeš rozhodnout dobře nebo špatně.

A to, o co usilují Svobodní, je zachování této svobody, kterou se stát pokouší obsadit. I když je to jen malý zlomek toho, co nabízí křesťanství, stojí za to o takovou svobodu usilovat.