Protidemokratická demokracie

Žijeme v přeregulované Evropě, v přeregulovaném státě a přeregulovaných městech. 

Volení politikové se předhánějí v tom, jak zpřesní zákony a předpisy, jak zvýší tresty a sankce, jak zavedou nové regulace, kde ještě nebyly. Na první pohled to vypadá, že to k něčemu povede. Ale po čase se vždy ukáže, že se předpokládaný efekt nedostavil. Nefungující regulace ale zůstávají dál v platnosti. Vláda předkládá tentýž rok opakovaně novelizaci téhož zákona s odůvodněním, že „napravuje nezamýšlené negativní důsledky předchozí novelizace“. Předpisy se mění tak často, že občané již museli rezignovat na jejich dodržování. Čím méně se předpisy dodržují, tím více se politikové snaží zvyšovat tresty. Začarovaný koloběh. Přeregulace může být jednou z příčin zániku celých civilizací.

Mezi zákonem a morálkou je totiž nepřekonatelná hranice a chyby se dopouští každý politik, který chce morální chování uzákonit. Jak by vypadala morálka odvozená z právních předpisů?  Může se krást, může se vraždit, může se podvádět, může se škodit druhým, jenom se při tom nenechat chytit. Tak jsou postavené právní předpisy – za stanovené nežádoucí jednání ukládají trest. Jak známo, zloděje neodradilo ani usekávání rukou za krádež. Regulace postihuje ve většině případů slušné lidi. Neslušní lidé jsou stejně rozhodnuti regulace nerespektovat, takže je skoro jedno, jak přísné jsou sankce.  

Podívejme se na typický příklad pokusu uzákonit slušnost: přednost chodců na přechodech. Po zavedení regulace zemřelo na přechodech asi tisíc lidí. Zbytečně. Slušnost a ohleduplnost se nezvýšila, dokonce naopak. Pokud byl ohleduplný řidič v minulosti zvyklý nechat někoho přejít i mimo přechod, nyní se vystavuje troubení a možná i nárazu zezadu, protože chodci jsou povinni dojít si na blízký přechod. Podle zákona je slušnost mimo přechody zakázaná. Jsou země, kde se chodec postaví kdekoli na kraji chodníku a první řidič mu s přátelskou veselou gestikulací zastaví, aby mohl pohodlně přejít. Žádný zákon mu to nepřikazuje, ale je to součást slušného chování. Schválení přednosti chodců trvalo jen malou chvilku, přineslo zbytečnou smrt a slušnosti to nepomohlo. Pokud se ale v budoucnu někdo rozhodne regulaci zrušit, bude mu to trvat mnoho let. Okamžité zrušení by mělo za následek další mrtvé. Než se slušnost vrátí alespoň na onu nevalnou úroveň, jakou jsme měli před tím, uplyne řada let. Protože je deregulace nákladnější, pracnější, složitější a zdlouhavější, než regulace, můžeme na přeregulaci krutě doplatit. Proto také zdánlivě humorné euronesmysly vůbec nejsou k smíchu. Říká se, že rybí polévku z akvária máte za chvilku, ale akvárium z rybí polévky až za miliony let. 

Slušnost a morálka je silnější, než regulace. Slušní lidé nekradou ne proto, že by se báli trestu, ale nekradli by, ani kdyby jim žádný trest nehrozil. Někteří politikové si myslí, že je jejich posláním vychovávat druhé prostřednictvím předpisů. Jiní spoléhají na to, že až si jednou zvolíme správné politiky, zavedou slušné chování. Chraň Bůh před takovým uvažováním. Morální zásady mají občané požadovat po politicích. Politik nikdy nesmí ovlivňovat morální zásady. Od politika se žádná morálka odvodit nedá, i kdyby to byl slušný člověk. Stát nesmí vychovávat občany, ale měl by umožnit, aby morální zásady předávali rodiče dětem. Stát má respektovat a chránit svobodu občanů. Politikové by si měli dávat velký pozor, zda svými regulacemi nepostihují především právě ty slušné.

Posláním zákonodárců a zastupitelů není vymýšlet nové regulace, jejich úkolem je minimalizovat změny předpisů. Jejich hlavním cílem má být nedovolit exekutivě, aby měnila předpisy. Mají změnám bránit, ne je podněcovat. Občané si je zvolili proto, aby hájili jejich zájmy proti vládě. To platí i pro koaliční zástupce – měli by z vládního prohlášení vyškrtat vše, s čím jejich voliči nesouhlasí. Vládní prohlášení není pětiletý plán, aby se mělo plnit. Proto musela padnout Nečasova vláda, protože prosadila restituce, s jejichž podobou tři čtvrtiny národa nesouhlasí.

Aby se politikové naučili skutečně naslouchat voličům, vymysleli ve Švýcarsku nejdůležitější prvek přímé demokracie – lidové veto. Když politikové rozhodnou špatně, občané mají záchrannou brzdu, za kterou zatáhnou posbíráním stanoveného počtu podpisů a lidovým hlasováním. A když se v takovém případě prokáže, že zástupci voličů nehájí jejich zájmy a musí zpravidla odstoupit.

Volení zástupci u nás zradili občany a hájí zájmy exekutivy proti lidem. Základní demokratické instituce přestávají plnit své funkce. Naše Listina práv v čl. 23 s takovým případem počítá: občané mají právo na odpor proti takovým politikům. Nedemokratická demokracie neskončí sama od sebe. Nemám rád revoluční změny, ale začarovaný koloběh může změnit pouze radikální odpor občanů.