Přímá demokracie

Přáli byste si přímou demokracii švýcarského typu? Pak si dejte pozor na klamající proroky, hlásají přímou demokracii, ale ve skutečnosti propagují nástroj k vyhrocení problémů. 

S tím, jak se prohlubuje mezera mezi občany a jejich volenými zákonodárci, kteří hájí více zájmy vlády než občanů, s tím jak Evropská unie ignoruje názory občanů, zesiluje volání po přímé demokracii. V principu správná volba. Jenom pozor, protože někteří si pletou přímou demokracii s rozhodováním davů. To, čemu se u nás někdy říká referendum, je ve skutečnosti ve Švýcarsku zapovězené.

Problém přímé demokracie spočívá ve formulaci otázky. Jen obtížně by se dal projednávat návrh zákona, ke kterému jsou desítky pozměňovacích návrhů. Návrh musí být jednoznačný a jasně formulovaný. Proto vždycky, když se hlasuje o vědné otázce bez toho, aby bylo přiloženo přesné legislativní znění, dochází k následným tahanicím, jak se má rozhodnutí vyložit, jakým způsobem se má provést. Stejného omylu se dopouští jak iniciativa referendum, tak strana usilující o údajnou přímou demokracii. Takové hlasování dramaticky vyostřuje vnitřní napětí ve společnosti, což je pravý opak toho, proč vznikla demokracie.

Demokratické zřízení je forma kolektivního rozhodování, které usiluje o nalezení kompromisu, který co nejlépe odpovídá názorům občanů. Usiluje o minimalizaci vnitřních napětí, protože konsensus je přesně ta hodnota, která dává státu jako celku stabilitu a sílu. Demokracie je projevem zásadních pochybností o schopnosti panovníků, diktátorů a úředníků nalézat kompromis, který minimalizuje problémy.

Švýcaři jako právní velmoc po staletých zkušenostech dospěli k přímé demokracii, ve které referendum nenahrazuje demokratické rozhodnutí parlamentu. Naopak, parlamentní demokracii posiluje a zlepšuje její fungování. Parlament je zvolen k tomu, aby odpovědně rozhodoval, aby generoval kompromis, který co nejlépe odpovídá názorům voličů a při tom splňuje požadavky na dobré fungování státu. Hlavní prvek švýcarské přímé demokracie je takzvané lidové veto. Parlament schválí přesné znění zákona, a pokud při tom poslanci nerespektují názory voličů, mají občané právo postavit se proti schválenému zákonu. Shromáždí stanovený počet podpisů a parlament (nikoli vláda) zorganizuje lidové hlasování o přesném textu zákona, jak byl schválen. Pokud demokracie funguje, měla by se v lidovém hlasování většina vyslovit na podporu zákona. Pokud ale z nějakého důvodu rozhodli zákonodárci jinak, zákon prostě neplatí. Referendum ve švýcarském pojetí je záchranná brzda, sebeobrana občanů proti zvůli parlamentu. President Wilson kdysi napsal, že ‚referendum je revolver za dveřmi‘, nástroj na ochranu vlastního domova a života, pokud mne někdo ohrožuje. Referendum je obrana proti špatně fungujícím poslancům, kteří nekomunikují s občany a kteří jim nenaslouchají. Je to mnohem účinnější nástroj, než například odvolatelnost poslanců.

Druhou formou švýcarské přímé demokracie je lidová iniciativa. Pokud parlament nechce nějaký zákon přijmout, je možné, aby návrh zákona vznikl někde mimo parlament a mimo vládu. Zpravidla návrh píší profesoři práva, protože ne každý právník dovede být legislativcem. I tak ale jsou návrhy často nekvalitní, nejsou tím hledaným kompromisem, ale představují názor nějaké politické strany či filosofie. Protože byl téměř vždy takový lidový (profesorský) návrh zamítnut v lidovém hlasování, vymysleli Švýcaři tak zvané dvojité ano. Parlament je povinen ve stanovené lhůtě projednat alternativní konkurenční návrh a veřejnosti se předkládá dvojice legislativních textů.  Občan může hlasovat pro jeden z nich, ale může hlasovat i pro oba dva. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že lidová iniciativa skutečně dosáhne svého cíle a příslušný problém se legislativně vyřeší. I tak je lidová iniciativa ve Švýcarsku spíš doplňkovým nástrojem přímé demokracie.

Proto musím naléhavě varovat. Nevěřte každému, kdo o přímé demokracii mluví, ale navrhuje pravý opak toho, co je jejím cílem. Navrhuje hlasování o čemkoli, navrhuje destabilizaci politického systému nepřetržitým odvoláváním poslanců. Při tom nemá napsané přesné znění zákonů, jak by se to provedlo. Namísto nalézání kompromisu vyvolá napětí. Namísto stability vyvolá chaos. Nevěřte, že stačí například vyslovit přání opustit Evropskou unii. Existují tisíce možností, jak by se to mohlo uskutečnit, museli by k tomu předložit přesné legislativní znění konkrétního provedení, což by byly tisíce stránek legislativního textu. Podobně, jako v Británii, vágní rozhodnutí by i u nás vedlo jenom k prohloubení sporů, nebylo by řešením.