Babiš je protistátním kandidátem

V Ústavě máme jeden docela závažný problém: Podle čl. 63 odst. 1 písm. c)  je prezident „VRCHNÍM VELITELEM OZBROJENÝCH SIL“. V případě konfliktu musí řídit obranu země. Ovšem podle odst. 3) téhož článku rozhodnutí prezidenta „VYŽADUJE KE SVÉ PLATNOSTI SPOLUPODPIS PŘEDSEDY VLÁDY“.

V extrémních situacích je absolutně nevyhnutelné, aby obranu země řídila jedna osoba. Nelze čekat na kontrasignaci. Pokud by například Miloš Zeman rozhodl, že se mají veškeré naše síly přesunout na Vysočinu, protože tam má chalupu, a pokud by premiér Fiala trval na tom, že nám útok hrozí od jihu z neutrálního Rakouska, které nemá zajištěnou obranu, a pokud se ti dva bleskově nedohodnou, obrana státu selže.

Proto je klíčové, ABY PREZIDENT MĚL DOBRÉ VZTAHY S VLÁDOU a ABY MĚL V TAKOVÉ SITUACI DOSTATEČNOU AUTORITU, kterou premiér bude respektovat. Nemusí být nutně voják, ale měl by mít v oblasti vojenské bezpečnosti základní akademické vzdělání (např. vysokoškolský obor plánování obrany).

Babiš nezná a nechápe Ústavu, jeho výroky dokazují, že je vlastně protistátním kandidátem. Za výjimečné situace, ve které se nacházíme, se nejedná o dva náčelníky generálního štábu, ale O DOBROU KOMBINACI DVOU POLITIKŮ, prezidenta a premiéra, která může přemostit nedostatek v Ústavě. Babiš neví, že náčelník generálního štábu má přesně definované úkoly a plní výhradně úkoly, které od výkonné moci dostane, v některých situacích po odsouhlasení parlamentem. 

Proto právě nyní potřebujeme prezidenta, který nejde vládě po krku, ale deklaruje, že chce s vládou komunikovat a tam, kde jim to Ústava v rámci výkonné moci ukládá, chce s vládou spolupracovat.