Závislost ?

Před pár dny mě došla paní, která se omlouvala za obtěžování a požádala mě třesoucím se hlasem o drobné, aby se mohla dostat zpátky domů do vedlejšího města, protože asi ve vlaku ztratila peněženku.

Pak musela asi ztratit i kabelku, tašku, nic z toho neměla, možná i rozum. Žádaný obnos velmi připomínal „jedno točené“ s korunovým tuzérem. Doprava do vedlejšího města stojí méně. Jsem tvrdá v úsudku, podezřívavá? Možná, ale z paní táhlo i na ten metr a půl, co zůstala ode mě stát. A artikulace byla zřetelná. Absťák při střízlivění? Dala jsem jí drobné. Závislost, náhodná situace?

Nedávno si mi postěžovala známá, že když něco zveřejní na FB, přátelé - lidé jen lajkují a nikdo k dobrým zprávám nenapíše ani slovo, nikdo se k ničemu nevyjádří. A diví se? Nejsem skalní příznivec FB, nebýt psů v útulku, dodnes FB stránku nemám. V přehršli informací, co bude někdo, komu chodí informace od  658 přátel, dělat? Nebude se vyjadřovat ke kde čemu, co už šlo někdy dříve. Možná to ani nezaregistruje. Aby udělal radost, aby dal najevo – ano já to vnímám, aby někomu udělal radost, někoho naštval, jsem zde, tedy „like“.

A někdo ani nečte, nepřemýšlí nad tím, co lajkuje, sdílí, nebo mi to tak aspoň připadá. Co si mám jinak myslet o výzvě: „Lajkuj  a sdílej, pokud miluješ svou babičku. Ignoruj, pokud chceš, aby babička zemřela“. Chápu, že si to posílají děti, ale právě proto. To jim nikdo nevysvětlí, že láska k bližním se vyjadřuje jinak než lajkem? Stupidní FB.

Nevylučuji užitečnost, pomáhá šířit informace, jistě pomohl i nějakým pejskům z útulku, aby našli domov. Ale přátelství? Iluze! Co čeká? Je to „jen“ FB. Závislost na sociálních sítích, sběr přátel, kdo má víc?

Od přátel čekám reakci na informaci osobním kontaktem, s přáteli  nejsem na chatu, s přáteli chodím osobně na pivo, na kafe. Jsem závislá na pravidelném měsíčním posezení v dobré hospůdce s kamarádkou.

Když už o ní mluvím, je to má bezruká kamarádka. Byli s manželem závislí na pohybu na kole. Po jejím úraze si nechali postavit tandemový speciál, kde ona má opěry, úchyty, aby se na kole udržela i bez jedné ruky. Jezdili dále, ale museli přestat. Partner po operaci se sešroubovanou páteří už jezdit nemůže, je to pro něho příliš rizikové. Najít si novou aktivitu s tělesným omezením při závislosti na pohybu?

Byla jsem dnes s osobou spřízněnou, které si velmi vážím. Je v důchodovém věku. Mohla by už skončit s prací, ale jak sama říká: „Co bych dělala, kdybych úplně skončila?“ Má obchůdek s textilem a ještě i šije. Omezila už ale provozní dobu. Dala si den volna. Že se už nepotřebuje honit. A najednou řeší stav, kdy nikdo nepřijde, s nikým neprohodí pár slov, byla na to zvyklá každý den. Aspoň se chce večer projít, ale čeká na manžela, který přijde z práce mnohdy unaven, pracuje manuálně. Nechce chodit sama. Kdyby měla psa, šla by se psem, nebo třeba s kamarádkou jen tak. Kdyby?

Pár lidí si ze mě dělalo legraci, proč už dnes uvažuji o tom, co budu dělat v důchodu? Je to za dlouho. Ale člověk má být na jisté situace připraven. Může si stokrát říkat, nějak bude. Ale najednou se může stát, že je vše jinak. Důchod, úraz, zdravotní problémy. Jak vyplnit čas? Když jsme do té doby měli nějakou závislost, která nám vyplňovala čas a ke které teď nemám přístup?

Vezměte narkomanovi, alkoholikovi jeho drogu, vezměte lidem závislým na displejích a obrazovkách přístup k sociálním sítím, na zpravodajské servery, na TV. Vezměte aktivnímu člověku jeho náplň dne – práci, koníčky, pohyb. Vezměte společenskému člověku lidi, s kterými byl zvyklý komunikovat. Co si počnou bez své drogy? Jak se stát závislým najednou na něčem jiném?

Nespoléhat na jedno jediné, snažit se rozmělnit své zájmy a závislosti. Mít náhradní řešení. Aby člověk neskončil v případě náhlé nepředvídané situace třeba u tabulky čokolády  nebo láhve alkoholu.

Myslím, že jsem na případné řízení osudu a běh života šíří svých zájmů připravena. A ke stávajícím drogám a závislostem přibyla nová, která vyplynula z pohybových problémů v poslední době. Přijdu domů z práce, lehnu si na žíněnku ve své minitělocvičně a … čekáte, že řeknu – cvičím?

Ne, lehnu si na žíněnku a chvíli nedělám vůbec nic. Je to skvělé.