Zaslouží respekt

Nedávno jsem zahlédla na FB naléhavou výzvu, která měla za úkol získat nové dobrovolníky pro práci v terénu. Takové, které neodradí komunikace ani s lidmi nejhrubšího zrna, opilci, mnohdy agresivními feťáky a občany tmavší pleti.

Výzvu zveřejnili dobrovolníci z Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat. Jsou to lidé, v převážné většině tedy mladé vzdělané dámy, které nelitují svého volného času a peněz, aby zlepšily život týraných zvířat. Hlavně psů a koček v bezdomoveckých koloniích kolem Ostravy, Karviné, kterým se normální člověk raději vyhne, kde žijí zvířata v nevyhovujících podmínkách,  nekontrolovaně se množí. Ale pomáhají také těm, pro které je chlupatý kamarád nejbližší bytostí, ale na lepší péči o ně jim chybějí prostředky.

Pořádají několikrát ročně  tzv. Homeless tour, kdy objíždějí zmíněná kritická místa a za pomocí ochotného veterináře zvířata očkují, odblešují, odčervují, případně provádějí jiné úkony, které jsou třeba. Mnohdy odjíždějí se štěňaty nebo psy, jejichž zdravotní stav je kritický nebo jsou nežádoucí. Zajišťují psům a kočkám kastraci, aby jejich počty nerostly. Část se jich vrací nazpět a část je umísťována do pěstounské péče.

Pochopitelně někde s kastrací neuspějí, protože pro agresivního vlastníka je „výroba“ a následný prodej štěňat třeba jistým finančním zdrojem. Ale daří se jim majitele přesvědčit a zachraňují tak psy z příšerných podmínek, kdy jsou uvázaní na řetězu, či zavřeni v chlívku. Bez vody a pořádného žrádla.

Tak na to je třeba, přátelé, odvahu  a tyto dámy ji mají.

Tak pár snímků z akcí. Nechci zde šokovat případy zarostlého řetězu do krku a podobně, ale není to mnohdy hezký pohled.

Spolek má statut občanského sdružení a vznikl už v roce 1990. Současně s terénními pracovníky spolupracují tzv. pěstouni. Poskytují dobrovolně azyl pro kočky i psy, pro zvířata nemocná i zdravá, mladá i stará, zanedbaná, aby nemusela skončit v útulcích. Mnozí mají doma i další své psy, či kočky a tak je možné s přijatými chlupáči pracovat a provádět socializaci. Samozřejmě je učí správným návykům, aby mohli být třeba umístěni do bytu, což značně zvyšuje jejich šanci na umístění do nových domovů. I pěstounů není nadbytek a hledají se noví.

Pěstouni si rovněž hradí vše sami, pouze veterinární ošetření, případně u štěňat, či psů se speciálními nároky na stravu, hradí toto právě Moravskoslezský spolek. Ze sponzorských příspěvků. A věřte, že při množství případů jsou tyto částky za péči a ošetření nemalé. Ale šťastný pohled zachráněných jim to mnohdy vynahradí.

Někdo může namítnout, proč ta starost o bezdomovecké psy, když nikdo nepomůže těmto lidem. Otázkou je, zda si někteří chtějí nechat pomoci. Ale to je jiné téma. Pes si sám nepomůže. Ale i zde najdeme případ, kdy starost o psy pomohla i člověku.  

MS spolek vydává již několik let nástěnné kalendáře. Prodejem se dají získat finanční prostředky na provoz. Letošní se jmenuje – Dej mi pusu. A prosincová stránka je věnována panu Bohouškovi, který má domov pod přístřeškem v areálu jedné firmy. Rexík je jeho jediný společník, oba by pro sebe dýchali. Po vydání kalendáře a jeho medializaci, ho poznali rodinní příslušníci, kteří ho snad 20 let neviděli a žijí na opačném konci republiky. Tak možná aspoň zde bude happy end i pro člověka.

Pan Bohoušek s Rexíkem.

Zmiňovaný kalendář na rok 2016.

Ale pomáhají i při umísťování psů z útulků v kraji. Sami máme s nimi velmi dobré zkušenosti a několik psů z „mého“ útulku díky nim našlo nový domov. Nedávno jsme převáželi pejska, který by díky své velikosti asi našel brzy domov i v útulku, ale byl po příchodu do útulku vystresovaný, že každý den v útulku jeho stav mohl zhoršit.

Rocky legenda, byl v útulku 3 roky.

Nessie. Byla k pěstounům převezena ve velmi vážném stavu, už bylo pozdě na záchranu, takto se dostala už do útulku, ale dožila v láskyplném prostředí.

Brit, nádherný velký pes, který si v útulku nenechal nasadit obojek a byl tudíž nevenčitelný. Jeho osud je zašmodrchaný, ale díky MS spolku se dostal z útulku pryč.

Denis, má nový domov nedaleko útulku. V útulku takový úsměv nevykouzlil.

A poslední Mick.

To je aspoň pár psů, jejichž osudy jsem znala, ale bylo jich mnohem více. A o některých z těchto pejsků a jejich osudech jsem psala i ve své knížce.

Velký respekt takovým lidem, kteří nemyslí ve vzácném volném čase jen na své záliby, ale obětují se pro dobrou věc. A díky za Rockyho, Brita, Denise, Nessii i Micka a další a všechny psy a kočky, které jste zachránili. A já soukromě i za Kočinu.

Čerpáno z FB stránek Moravskoslezského spolku a kalendáře 2016 s laskavým svolením k publikaci.