Na své nedávné vycházce kolem rodného města, kdy jsem se chtěla kochat přírodními krásami, jsem si uvědomila, že je omotané dráty. Ale obešla jsem tehdy jen půlku. Pojďme se přesvědčit, že je opravdu omotané celé.
Zimní den svádí k vycházce. Vydávám se na druhou stranu.
Tady jsme se jako děti chodili sáňkovat.
Ale opravdu nevím, jestli tam ty sloupy tenkrát byly.
Další místo dětského řádění. Vrbky, tedy ony to byly vrby pořádné, v korunách jsem hledali skrýše.
Dnes jsou z některých už jen torza. A okolo nevzhledné křoviny.
To za našich let mladých let nebývalo.
Má ta zima cosi do sebe …
… i s dráty.
Čelem vzad …
… jen ujištění, že stále chodím „kolem komína“. S drátem.
Tak pojďme dále. V dáli Palkovické hůrky.
I když je krásné zimní odpoledne, viditelnost je omezena. Zde by měly být vidět panoramata Beskyd.
Nic, tak aspoň ladně zahýbající letadlo.
Pohled na panorama obytné části tak romantický není.
Alespoň pole vypadá jako vlnící se bílá hladina.
To už lépe vypadá les drátů a sloupů. Má jistý řád.
Tak aspoň postřehy bez drátů …
… dřevěný pták …
… železný pták …
… opeřený pták.
Ale vydám se podél potoka Klenos, kde jsme jako děti chodili lovit žáby.
I zde dráty v pozadí.
Potok mizí pod R48.
Musím na druhou stranu přes svodidla, kde se znovu objevuje na povrchu.
Se sloupem na břehu, jak jinak.
Takže podél drátů k ústí do Lubiny.
Neuvěřitelné, bez drátů!
Vydávám se zpět do centra po břehu řeky.
Voda a sníh jiskří až oči přecházejí.
A dráty jsou opět na místě.
Tak to bych nečekala! Silueta Štramberké trúby v mlžném oparu. Pod mostem a s drátem.
Nečekala bych hlavně to, že si toho při své krátkozrakosti všimnu!
Dominanta má hezkou siluetu.
I ty dráty jsou zamlžené.
Ale moje cesta se chýlí ke konci.
Kostelík, spíše kaple sv. Františka Serafinského na starém hřbitově.
Pohled se dá najít i bez drátů, ale nebylo by to ono.
Městský hřbitov.
Tedy poznámku o konci mé cesty, neberte doslova. Jdu tam jen na „návštěvu“.
A ještě jeden pohled nahoru …
… bez drátů.
