Vánoce v útulku

Každý rok o Štědrém dni mám ve zvyku absolvovat dlouhou vycházku do okolí mého bydliště a podělit se o dojmy se čtenáři. Letos byl problém zvolit trasu. Polovina okolí je rozkopaná z důvodu dostavby dálnice a různých obchvatů.

Tedy jsem usoudila, že z pravidelné návštěvy útulku udělám výlet. To se dělá jak? Místo autem, jdete pěšky.

Psí útulek je vzdálen něco málo přes pět kilometrů, ideální na výlet, který člověka nezdeptá. Těšila jsem se, že zachytím fotogenického psa v nějaké hezké pozici. Třeba takto.

Ale než k tomu došlo, měla jsem pocit, že je vše vzhůru nohama.

A nemluvě o téměř jarním počasí a absenci sněhu. Jediným ukazatelem, že jsou Vánoce, byla vánoční výzdoba.

A také absence listí odhaluje stále více se šířící predátory.

A tomuto se už říká jak? Jmelí – ovník?

Na cyklostezce spíše potkáte cyklistu, než běžkaře.

Voda teče, místo aby jiskřila ledem.

Krásný pár. Věřím, že na Štěpána nebudou na pekáči.

Ale blížila jsem se k útulku. Bylo svátečně otevřeno dříve, tedy již byli pesáci na vycházce. Sebi, trojnásobně jištěn.

Jeff už jenom dvakrát.

Děti jsou zřejmě vycepovány v bezpečnosti venčení.

A zde se poznají sváteční venčitelé. Jeden pes, jedno vodítko. Endy.

Ale jistil to tatínek.

A nejlepší je, když se ukážou lidé, kteří sami mají pejska z útulku.

Zde opět s Endym. Rasty zůstal doma.

A přicházejí kmenoví venčitelé. Ty poznáte podle toho, že nepózují. Tedy je na fotce rozmazaný venčitel, nebo pes, nebo oba. Většinou.

Rex se těší na honorář.

Hugo se omylem postavil čelem, jinak jsem měla na fotkách samé zadky.

A přichází pan fotogenický.

Max. Obluda, co vypadá hrůzostrašně, pes s něžnou duší. Pro venčitele – Máňa.

A to jsou, v tuto chvíli, všichni. Přijelo hodně dárců s dary pro útulek. Granule, konzervy, kokina.

Je to tak každý rok. Tak aby dobrá vůle lidem vydržela celý rok. Nejen na Štědrý den. Bylo by na světě lépe. Díky všem. Krásné Vánoce.

A věřte, že pesáci si dokážou užít přízeň lidí nezávisle na počasí.