V zimě se na kole jezdit nedá

Někdo bude oponovat, že dá. Že není špatného počasí, je jen špatné oblečení. Při pohledu na některé cyklisty, které potkávám v zimě se mi chce zeptat: „Jsou vůbec oblečení?“

Tyto exempláře, potrefení prominou ten výraz, které jsem, ve svých předchozích cyklistických zamyšleních, nazvala výkonnostními, asi znervózňuje i dvoudenní absence jejich drogy. Jinak to neumím popsat a zdůvodnit. A nekomentuji pochopitelně ty, co jezdí na kole za každého počasí do práce a jsou mimo mé chápání.

Z důvodů zimy, nemyslím ročního období, ale chladného počasí, jsem ukončila letošní cyklosezónu. S bídnějším výkonem, co se týče počtu kilometrů, než v loňské sezoně, kdy jsem po letech zase pořádně začínala, ale s pocitem lepší kondice a lépe „prožitých“ kilometrů.

Někdo namítne, teploty nad nulou se dají ošetřit kvalitním thermo oblečením. Dají, když se podívám do své skříně sportovního vybavení, která je plnější, než skříň „civilu“, dominují zde různé thermo spodky, kalhoty, bundy, čepice, kukly. Ale po pravdě řečeno, já zimomořivec, si oblékám zateplovací spoďáry už při teplotách pod 15-16 stupňů. Při teplotách kolem pěti stupňů bych musela mít dvoje plus cyklokalhoty. Proč? Mám se ráda a už teď mívám problémy s klouby.

Není mi „zwanzig“ a někdy si připadám jako chodící barometr. A vzhledem k tomu, že otec už od 40 let bojoval s těžkým revma až do vysokého věku, dá se předpokládat, že jakési genetické předpoklady mám. Dočetla jsem se, že příčinou mnoha diagnóz, které se lidově pod pojmem „revma“ schovávají, jsou například prochladnutí, genetické vlivy, opotřebení kloubů věkem, záněty šlach i kloubů a dokonce i stres. Takže pokud nemohu vyloučit geny, věk a stres, mohu ovlivnit termoregulaci. Takže, když je zima, prostě nejezdím. Svižnou jízdou se teplota vzduchu ještě sníží, i když mi je pohybem relativně teplo.

Moje zakončení sezóny bylo mimo mé plány poněkud kuriózní. Poslední říjnový víkend, při perspektivě krásného počasí, jsem si naplánovala, že aspoň o stovku snížím loňský deficit. Měla jsem po dlouhé době volný víkend, prodloužený ještě jedním dnem státního svátku. V neděli se podařilo, za téměř ideálního počasí babího léta, 54 kilometrů, takže na pondělní svátek mi zbylo už „jen“ 46 kilometrů.

Vyjela jsem s tím, že si dám trasu trochu zvlněným terénem. Ještě jsem neopustila intravilán svého bydliště a už jsem toho měla plné zuby. Trochu jsem podcenila silný protivítr. Přece to nevzdám! Dojela jsem na rozcestí, kde jsem opravdu váhala, že to otočím zpět. Ale přece to nevzdám! Sjela jsem z prudkého kopce dolů k další odbočce, kde jsem si myslela, že už tak foukat nebude, protože to je v údolí.

Výsledek byl ten, že jsem se ze spodního rozcestí škrábala zpět do kopce k původní odbočce a ještě výše, abych tedy výlet ukončila aspoň stylově, protože moje jízda byla přesně v duchu (pánové to znají), že proti větru se ch..t nemá. Ani jezdit na kole.

Dofuněla jsem na romantické náměstíčko, kde jsem si dala místní pochoutku se šlehačkou (štramberské ucho), pokochala se pohledem na starodávnou architekturu a jela jsem domů. Statistický výsledek – 15 kilometrů za hodinu a deset minut čisté jízdy. Že mě vítr, při bočních nárazech, vyvracel do příkopu, pomíjím.

Tak, slovy nadšence do amatérského přírodního pohybu, jsem v pytli. Běhat s pejsky v útulku už se moc přes týden nedá kvůli brzké tmě, tak zbývá jen pohyb „syntetický“. Ano, mám doma eliptický trenažér a vím, že musím makat. Ale když mě to tak nebaví!  Kvůli tomu zas po půl roce zprovozním televizi, protože šlapat a hledět do zdi, to bych tedy nedala. Musím naladit nějakou hudební stanici, abych měla aspoň rytmickou motivaci. U zpráv se šlapat nedá.

Je ještě jeden druh pohybu, který byl vlastní mým rodičům a udržel je v aktivním životním stylu do vysokého věku. A to je turistika. Není to má top disciplína, ale chůze je základní a nejzdravější pohyb, jak mi bylo řečeno na rehabilitačním oddělení.  A jelikož dám na rady své profi poradkyně fyzioterapeutky, která mi vysvětlila, že pohyb je prevence proti osteoporóze a posiluje kostní hmotu, měla bych s tím něco dělat. Chodit se dá téměř za každého počasí. Je to „jen“ o oblečení. Budu mít narozky, asi si tedy, místo nějaké „užitečné“ věci,  pořídím (za své) trekové hůlky, aby to bylo ještě zdravější. 

Ale co je hlavní a co mám už ověřeno, pohyb v přírodě léčí i duši.