Tenisáky pro psy

Ozvala se slečna, že donese dobrovolným venčitelům pro útulkové pejsky tenisáky, aby měli nějaké hračky. Tedy přesněji, donesla pytel tenisáků. Protože to by měli na dost dlouho, padl návrh, že se rozdělíme se sousedními útulky.

Byl zvolen termín i nejbližší útulek, kam chodí občas také někdo z „našich“ venčit. Někteří jeli autem, já na kole. S tím, že to pojmu jako výlet.

Zastávka u našeho útulku už po venčící době.

Tam někde mezi stromy je ukryt.

Mraky pravda nepůsobily příliš optimisticky,

ale už jsem ve Frenštátě, nevzdám to.

Trocha místního folklóru.

Zakonzervované šachty, které měly prý  být svého času nejhlubší v ostravské uhelné pánvi.

Vyfuněla jsem na Pinduli, takže je nezbytné občerstvení.

Proč ne pivo (birell) ? Protože bylo celkem zima a čekal mě dlouhý sjezd do Rožnova. Zmrzla bych.

Ano, jsem opravdu v Rožnově pod Radhoštěm.

Zde černé na bílém, tedy béžovém.

Ale dorazila jsem k útulku, tenisáky ještě nedojely, tedy jsem odchytávala pejsky, jak vycházeli na procházku. Úplně stejně – sprintem.

Ale konečně se objevili naši i se smečkou vlastních psů.

Tajuplná taška s tenisáky a s Karinkou v zádech. Panička si ji vzala též z útulku.

A už se Karinka seznamuje s místním obyvatelem.

Paničky odložily vlastní psy a šly si vzít na procházku útulkáčky.

Rita (větší), též z útulku a Angie jen hleděly, kam se paničky poděly.

A Karinka za všechny tři žalovala očima: „Jak nás mohly odložit před útulkem? Jak nám to mohly udělat?“

Ale paničky se vrátily a celá smečka se vydala na procházku.

Slečna v kostkovaném k nám nepatří, ale dostala jednoho psa. V útulku už žádný nezbyl.

No a já jsem pohlédla znovu na oblohu …

… a vydala se raději na cestu zpět. Počasí bylo nejisté a kolem Radhoště občas sprchlo.

Na zpáteční cestě jsem se zastavila na oblíbeném venčícím místě u Lubiny. Už se těším až zase vezmu na procházku Ginu.

Miluje vlnky na hladině, chytá je. Miluje vodu.

A miluje tenisáky.