Tak máme 1.září

Při pohledu z okna a do kalendáře mě přepadla nostalgická nálada a proletěly mi hlavou vzpomínky na tento den před lety.

Samozřejmě první byla spojená s nástupem do školních lavic. Vybavuji si, že jsem měla červenou aktovku, šatičky a hrozně jsem se těšila. Za doprovodu mamky, jsem se usadila v dřevěné lavici, ano z poctivého dřeva,  se sklapovacími sedačkami. Postupně jsem dospěla k názoru, že chodit do školy není až taková zábava, jak se původně dětské hlavičce zdálo, ale různé školní povinnosti jsem zvládala celkem bez problémů.

Druhá vzpomínka je poněkud zásadnější, protože je spojena s nástupem do prvního zaměstnání. A protože jsem právě v období, kdy … mládí v …(víte kde)  a do důchodu hodně daleko, v paměti, dokud mi ještě slouží, jsem zabrousila na tento den. Vzpomínám si, že to byla také neděle, bylo krásně, na rozdíl ode dneška. A ležela jsem u vody. Předchozího dne jsem byla na svatbě bývalé sousedce a kamarádce z mládí. A jak postupně vyprchával alkohol po nemírné konzumaci, narůstala nervozita z následného dne. Druhého dne jsem nastupovala do stavební firmy jako technik. Noční můry se naplnily. První kontakt s „pracujícími“ byl trochu šokující. Někteří byli nevlídní už od pohledu, někteří si mě prohlíželi stylem: „Co ty nám tady budeš…?“ Naštěstí jsem byla převelena do výroby, na stavbu, na delší praxi, kterou dodnes považuji za velkou školu života.

Postupně jsem dospěla k poznání, že nic není tak horké, jak vypadá na první pohled a většinu svých kroků si člověk může ovlivnit sám. Tedy přesně v duchu hesla, které s oblibou říkala moje babička: „Každý strůjcem svého štěstí“.

Tedy za dnešní, nebo přesněji zítřejší, prvňáčky sice to štěstí zatím kočírují rodiče, ale i ti by měli být trochu soudní a přestože chtějí pro své děti to nejlepší, měli by si uvědomit, že nemůže být každý doktor nebo právník. Není ponižující být řemeslníkem, drobným živnostníkem. Naopak, od starých poctivých řemeslníků se mohou hodně přiučit, i já to stále dělávám. V prvé řadě jim rodičové vštěpujte slušnost a úctu k práci druhých. Že dnes musí být mladý, pokud chce uspět, dravec? Ale to se s tou slušností nevylučuje! A titul před, či za jménem není zárukou životního štěstí a spokojenosti.

Ale každý má tento den spojený s jinými událostmi, někdo má svátek, někdo narozeniny. Něco třeba končí, něco začíná, někdo má před sebou další životní zlomy. Ale s optimismem, pokorou k životu a vírou v sebe se dá zvládnout všechno. Tak si to užijte všichni.