Štramberk lehce naučný

Kamarád mi napsal, že z důvodu nepřítomnosti jara si objednává lehce depresivní článek. Bez stopy jara a naděje lepšího. Tedy následující obrázky a text tuto náladu podtrhnou. A poučení nikdy není dost.

Obrázky by v nadějné zeleni totiž nevynikly. A také proto, že zapomínáme na skutečné historické celebrity. A jejich přítomnost ve  Štramberku není příliš známá.

Přenesme se tedy tam, kde jsme posledně ve Štramberku na návštěvě u neandertálců skončili. Do Národního sadu – národní přírodní památky Šipka. Vystoupáme od jeskyně kousek výše a ocitneme se v přírodní galerii, ve které jsou představeni formou sochařských výtvorů velikáni českých národních dějin a kultury. 

První na řadě je kamenná mohyla s křížem. Původně byl kříž dřevěný, stál jinde, ale byl vichřicí stržen následně nahrazen kamenným. Ten byl zasažen bleskem, v roce 1884 postaven nový, ovšem ten musel být přemístěn, aby ustoupil pokračující těžbě vápence v roce 1918.

Pokračujeme k  Bezručově vyhlídce s dřevěnou zvoničkou. Povinnost je na ni zazvonit, ale není to nic snadného, řetízek je dosažitelný pro mých 170 cm tak na hraně.

Z kopce seběhneme za Tatíčkem Masarykem. Obejdeme pomník. Jeho slova, vytesaná na podstavci – Pravda vítězí, Právo pro všechny a Dobro všem, jsou dnes nedostižným ideálem.

Na skalní stěně Jurova kamene připomínka Jana Čapka.

A následuje Alois Jirásek a František Palacký.

Někde jsem minula kalich Jana Žižky. Ale už se zpět z kopce vracet nebudu. Takže se pokocháme panoramaty na Beskydy, vrcholky stále i v dubnu zasněžené. A loupneme okem dolů do vápenky.

Ale ještě výše, na vrcholku, sídlí velikán české hudby Bedřich Smetana.

A samozřejmě nesmí chybět kultovní postava českých dějin, Svatý Václav.

„Kamenný šviháku, kdybys ty věděl! Ty bys ty naše současné vládce vypráskal bičem!“

A posledním je  Leoš Janáček, s pohledem k rodným Hukvaldům, jehož busta byla zde umístěna ještě za jeho života. Dlí  v nějakém čínském pavilonku, aspoň tak mi to připadá. Před dvěma lety měl uražený nos. Už ho má opraven.

Nutno ovšem podotknout, že všechny tyto sochy, které byly instalovány v Národním sadu ve 20. letech minulého století jsou umístěny v Muzeu Novojičínska v Novém Jičíně. Dnes jsou zde už jen kopie. A s ohledem na nos Mistra Leoše se tomu ani nedivím

Zpáteční cestu z parku střeží statný hlídač.

Ale víte co? Na depku je stejně nejlepší …

A sladké srdce na závěr. Nakonec, posledně jsem vám to slíbila.

http://pavliskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=592036