Štramberk industriální

Štramberk není jen Moravský Betlém, Trúba, štramberské uši, ale i hora Kotouč, kde je z jedné strany park, odkud vidíte malebnou krásu Štramberku. Na druhé straně Kotouče je však jiný svět. Těžba vápence.

Těžba vápence zde sahá až do středověku, ale průmyslová začíná rokem 1881, kdy společnost bratří Guttmanů z Vídně odkoupila jižní polovinu vrchu Kotouč. Následně byla vybudována železniční trať do Studénky. Lom s vysoce kvalitním vápencem se stal nejrozsáhlejším v celém Rakousko-Uhersku. V roce 1912 zde pak vznikla cementárna. Po roce 1945 se firma stává součástí průmyslového gigantu Vítkovice. A v roce 1993 vznikl subjekt KOTOUČ ŠTRAMBERK. Tolik z historie.

Hora Kotouč byla archeologickým nalezištěm a významnou biologickou lokalitou. Asi nejznámější je motýl druhu jasoně, poddruh červenooký štramberský. Vymřel roku 1925. Zajímavostí je, že tohoto motýla má firma KOTOUČ ŠTRAMBERK ve znaku. A nemluvě o likvidaci hradiště a významných poutních kostelů.

Pokud mám informace, skupina nadšenců se pokouší znovu obohatit přírodu kolem Štramberku o tohoto motýla v areálu botanické zahrady, o které jsem se zmínila ve svém článku "Trochu kamenitý Štramberk". Ale původní druh to již nebude.

Ale přes všechna negativa průmyslové výroby, má tento „vyhlodaný“ kopec, který je vidět zdaleka, své kouzlo. Nahlédněme fotografiemi z různých ročních období. Některé jsou z mé nedávné předvánoční vyjížďky na kole.

Retenční nádrž Štramberk. Zásobárna užitkové vody pro průmysl.

Je vidět zdaleka.

Pohled z Radhoště.

Z vyhlídky nad lomem jsou hezká panoramata Beskyd.

A všudypřítomné vagóny s bílým obsahem.

S motýlem ve znaku.

Nejkratší cesta z nádraží do Štramberka vede přes most. Od mládí ve mně vzbuzuje rozporuplné pocity. Vždy se plížím při kraji po šroubech.

A co je na druhé straně hory Kotouč, v zeleni? Na to se podíváme zase příště.

A abyste neřekli, že jsme nebyli ve Štramberku.