V jednom ze svých předchozích fotoblogů jsem uveřejnila snímek splavu u soutoku řeky Lubiny a potoku Klenos. Kamarád potom nostalgicky zavzpomínal na svůj první rybářský úlovek u tohoto splavu.
A abych mu paměť ještě více oživila, vydala jsem se v únoru na asi 8-9 kilometrovou vycházku kolem řeky a splavů, které jsou v okolí Příbora.
Trocha místopisu. Lubina pramení na úbočí Radhoště a po 37 kilometrech se vlévá do Odry. Místo mé procházky je zhruba v polovině toku a celý tento úsek je pstruhovým revírem.
Lubina umí krásně zrcadlit.
Umí poskakovat po kamenech,
umí plynout rovným korytem.
A umí se i kroutit. V místě, kde stojím, při povodni v roce 1997 zmizel břeh. Toto je tedy nová tvář toku. Dříve zde bylo koryto jiné, byla tu hlubší voda a učila jsem se zde jako dítě plavat.
Než pohlédnu na splav, ještě pohled vzhůru …
… dobrá trefa 5-6 metrů vysoko. Kde má sestřičku?
Ale pojdme k těm splavům. Pokračuji výše proti proudu tam, kde jsem posledně skončila.
Tento splav je čerstvě nově vymodelován. Byl vysoký, ale při zvýšené vodě síla a tlak vody zřejmě podemílal břehy. I břeh nalevo v roce 1997 nebyl. Původní výška splavu je tedy rozdělena malými kaskádami.
Místní atrakce oblíbená nejvíce u nejmladší generace.
Krmení.
Tak tady jsme se jako děti chodili koupat. I tenkrát vypadal splav jinak a nebyla zde ještě zahrádkářská kolonie.
Bližsí pohled.
A ještě bližší. Nostalgie, no.
Neznámý předmět červené barvy čeká na velkou vodu, aby odplaval do Odry.
Ale to jsem již v Drnholci.
Takže ještě pohled zpět, přejdu na druhou stranu a obrátím kroky k domovu. Pěkná procházka.
