Se skřítky na dovolenou

Po několika dnech dovolené zjišťuji, že se mnou kromě kola odjel na dovolenou i nějaký skřítek. Dobrý skřítek, který jen tak laškuje.

V předchozím článku jsem popsala drobné peripetie, které jsem absolvovala při příjezdu do penzionu. Doplním jen, že jsem našla další zádrhel na pokoji. Krásná noční lampička s ledabyle přehozenou krátkou šňůrou přes noční stolek. Nejbližší zásuvka – 5 metrů daleko. Tedy v noci nepoužitelná. Nevadí, čtu si na okenním parapetu, dokud je vidět. Nemohu stejně při rozsvíceném světle mít otevřené okno. To by byla pozvánka pro kousavý hmyz. Ještě mám na zadku stopu z Poodří.

A trochu jsem bojovala s připojením k internetu. Vzala jsem si s sebou noťas, abych si přečetla zpětně články oblíbených kolegů blogerů, případně něco přidala do své sbírky. A hlavně, abych si průběžně třídila fotky z výletů. Zlaté oči. Druhý den začal internet stávkovat a od třetího dne jede na půl plynu, pokud vůbec. Tedy nemám na stahování trpělivost a hlídám si jen počasí, události v domovském psím útulku a plánuji trasy.

Objevila jsem i kuchyňku na patře. Zamčenou. Ale za dva dny byla otevřená. I s ledničkou. Dám si chladit plechovky iontového nápoje s vitamínem B a příště je tam najdu prázdné s lístkem – dík, chutnaly. Když dobře.

Že mi druhou noc někdo volal ve tři ráno z neznámého čísla? Tak já vím, že někdy o tom čase vstávám, ale o dovolené? Ráno byl dotyčný telefon vypnutý. Tak jsem napsala zprávu, že bych ráda věděla, který idiot mě vzbudil. Nikdo se dosud nepřihlásil.

Vyjádřila jsem přesvědčení, že ostatní zážitky vše překonají. Tedy zpět ke skřítkovi. Vzala jsem si totiž s sebou talisman. Maličkého andělíčka, který má v mém bydlišti, v jiné domácnosti, většího bratříčka z dobré vůle. Tedy možná už nemá. Ale mám pocit, že spolu možná na dálku komunikují a mají mi drobnými úkony zpestřit dovolenou a dát maličko za ucho, že nemám popichovat lidi. Ale no tak, myslete si, co chcete, i vrcholoví sportovci mají talismany, ne?

Ráno se s ním pozdravím, řeknu mu, kam pojedu a uložím zpět do nočního stolku. Hned první výlet jsem dostala lekci. V obci Veverská Bitýška jsem zastavila na náměstíčku, kde byla sympatická zahrádka na občerstvení.

Měla jsem za sebou možná 30-35 kilometrů, ale po rovině to nebylo a byl hic. Zamkla jsem si kolo k lavičce a šla si objednat. Z poloviny cesty jsem se vrátila, protože jsem věděla, že je zle. Zámek ale dobře zacvakl. A já si nechala klíček na pokoji. Tak jsem se vrátila k výčepu s tím, že k nealkoholickému pivu potřebuji buď velkého panáka, nebo zručného mistra. Našel se mistr. Byl ochoten zajet do místního železářství, kde si půjčil velké nůžky. Akce byla blesková, střih čistý. A ještě je zajel vrátit. Takže k tuzéru číšníkovi přibylo všimné chlapům na pivo.

Dala jsem tam s nimi řeč a už jsem málem našla novou domácnost. Pán v letech, trochu ojetý, s berlemi, ale s domkem, zahrádkou. Mohla jsem ihned nastoupit jako hospodyně. Pořídila bych vozík za kolo a jezdili bychom na výlety spolu. Hrozně se mu to líbilo. Takže mám pozvání, kdykoliv se v těchto končinách ocitnu, se stavit na návštěvu. A odpoledne jsem v jedné z cykloprodejen, které jsem objevila předchozího dne, zakoupila nový zámek.Že jsem týž den zajela, kam jsem nechtěla, beru už jako doprovodný jev.

Druhý den jsem pro změnu zmokla, protože jsem ráno příliš otálela s nástupem na výlet. Tedy ne, že bych nebyla připravena, ale boty jsem si vzala s dírami, které rozhodně nejsou waterproof. Protože jsem nemyslela. Igelitové pytlíky na nohou byly poněkud komické a málo účinné.

Samozřejmě, že jsem nemyslela, pustila jsem myšlenky někam pryč a jezdím s čistou a prázdnou hlavou. Nechce se mi ani už třídit fotky, netož je skládat do fotoblogu. I toto povídání je výkon. Takže obrázky někdy jindy.

Vytekla mi láhev do batůžku. Vrátila jsem se tedy zpět ke klasické 1,5 litrové petce do košíku na rám. Že se mi nepodařilo vyfotit jediného psa či kočku, když na výletech je potkávám a fotím běžně, je divné. Dvě psí prdelky jsou tristní výsledek. To, že mi v průběhu tří dnů spadl řetěz tolikrát, že nespočítám, je též podezřelé. Kolo mám už čtvrtou sezonu a snad se mi to ještě nestalo. Že vkládám tento článek, je malý zázrak.

Jestli je to vliv talismanu, či nepřítomnost soudného rozumu, nebudu zkoumat. Pevně věřím, že další zážitky tohoto druhu mě již minou.