Pylová sezóna se letos vydařila. Oči a dýchací cesty alergika „zaplesaly“, auta mizí pod nánosy žlutého čehosi, co není saharskými písky, ale produktem oligarchy, jak jsem kdesi četla.
Chtěla jsem vyfotit to žluté svinstvo, které může za všechno. Pravdou je, že poslední dobou se pohybuji v omezeném okruhu – do práce, venčení v útulku, něco kilometrů na kole a jeden výlet „do hory“. A nic, nikde, možná jsem slepá, možná chodím, či jezdím špatnými trasami. Žádná žlutá na poli, a přesto všude žluto, protože letos kvetlo téměř všechno najednou.
Ovšem psali to na internetu, tak to bude pravda. Dovolím si nesměle oponovat, pyl je žlutý nejen z řepky. Už jste viděli včelu, která opyluje třeba ovocné stromy, květiny? Že má na nožičkách žluté koule? Trochu jsem si včel všímala, jsem včelařova dcera.
A viděli jste třeba kvetoucí trávu? Když do stébla ťuknete, že se zapráší? Chtěla jsem provést pokus. Pes, který měl rozhrnovat trávu, bojkotoval spolupráci, a ještě si kýchl.
Ale s chutí se vyválel v pampeliškách.
Občas to mívá vedlejší následky.
A v lese už žlutá kolem vůbec nehrozí. Dáma nebloudí v pylovém oblaku, ale v nízké oblačnosti.
O pár desítek metrů výše to nevypadalo lépe.
Ale i v tom marastu platí – komu se nelení, tomu se zelení.
A pak dám přednost rezavé.
Ale vážně, všechno pučí najednou, příroda se zbláznila. Je půlka května a třešně jsou jak nehet na palci, jen zčervenat. Stačí vyjít do přírody a dívat a nadechnout se, čichat tu vůni. Tedy kdo může a chce.
Vražedně opojná kombinace.
Ptala jsem se dnes jednoho včelaře, jak je spokojen. Extrémně. Nedivím se, je to mimořádná sezóna, extrémní. Ale jistě mnozí pochybují. Pro tento případ si vypůjčím název z FB: „Po všem ho.no, jen po včelách med.“
Už mám objednáno.
