Pes z útulku? Proč ne?

Protože jsem ve svém minulém článku načala téma psa z útulku a dnes při venčení a po cestě zpět jsem potkala známé, kteří se mě ptali, jak je možné, že se lidi nebojí venčit psy z útulku, dovolím si téma ještě trochu rozvést.

Za ty téměř dva roky, co tam pravidelně několikrát týdně docházím, jsem tam nenarazila na vysloveně agresivního psa. Jeden, pravda, měl na brance cedulku – pozor kouše, ale byl vystresován z příchodu a neměl asi moc dobré zážitky. I já okusila jeho zuby. Ale jednou jsem se odvážila ho vzít na vycházku a řeknu vám, byl to pak fantastický pes, který se uklidnil, se kterým jsem chodila ráda. A nejen já.

Oni jsou ti pejsci, když pochopí, kde jsou a že lidé, kteří je chodí venčit, to s nimi myslí dobře, hrozně vděční. Za kontakt, pohlazení, piškot.

Objevují se tam plemena od jorkšírků, přes jezevčíky, maltézáčky, buldočky, stafordy, pitbuly, husky, labradory, retrívry, po německé ovčáky, středoasijské pastevecké psy. Nejenom psi zanedbaní, to v jisté míře ano, ale například i luxusní německá gaučová mladá doga. A další psi i kříženci různých velikostí, různých plemen, které mohou zájemci získat v podstatě jen za poplatek za očkování. A samozřejmě psi s různými osudy. Mnoho jich je anonymních, u některých se ví, že je majitel „ztratil“, některým páníčci umřeli. Někteří se tam ocitli jako nechtění, protože vznikli jako náhodné dílo přírody, někde se rozmnožování psů vymklo majiteli z rukou, nebo mu to spíše bylo jedno.

Tedy, je z čeho vybrat. Jak na to? Někdo má tendenci se ptát obsluhy, ale to jsou zpravidla lidé, kteří zajišťují technickou stránku, tedy úklid kotců, krmení, údržbu areálu. Na vycházky se psy nemají čas v rámci provozní doby. Takže ne vždy mají informace, jak se pes chová venku za brankou.

Ideálně, když si zájemce chodí dotyčného vyhlédnutého psa venčit. Tedy pokud to zařízení umožňuje. Nebo se alespoň zeptat lidí, kteří psy chodí venčit, jaký je venku na vycházce, jak reaguje na ostatní psy, jak se chová k jiným dospělým, k dětem. Do „mého“ útulku totiž chodí hodně dětí. Samozřejmě venčí malé pejsky, ale i větší pod dohledem dospělých.

Znám případ, kdy si jistá dáma pravidelně venčívala své oblíbence. Postupem času se přesunuli k ní domů. Takže má doma „polovinu“ útulku. Psí máma. Další zase v jedné fenečce objevila talent na agility. Než si ji vzala domů, chodila ji venčit se svým domácím psem, aby si na sebe zvykli.

Ale to jsou případy zkušených chovatelů. Většina přijde, prohlédne nabídku a někteří si dokonce hned psa vezmou, aniž by se ptali. A pak zjistí, že krásný pejsek na gauči není zvyklý vykonávat potřebu v jistých intervalech, protože v kotci to prostě neřešil, když „to“ přišlo – šlo to kdykoliv a kamkoliv. Nezajímá je, že to psa musí naučit oni a že to chce trpělivost, protože pro psa je to velká změna, stres, musí si zvyknout na nové prostředí, lidi, režim.

A ti netrpělivci, kteří si myslí, že si koupili věc, která se pokazila, využijí možnosti psa vrátit jako zkaženou konzervu. A řeknou: „Já si koupím radši štěně z chovu a vychovám si ho“. Ale to je úplně běh na dlouhou trať a pak také třeba to štěně skončí v útulku, protože dotyční zjistili, že je to příliš pracné. Dneska chtějí lidé všechno hned a hotové. To ale nejde.

Použila jsem v minulém článku nešťastně výraz „množírny“. Nechci toto obsažné téma rozvádět, ale názor jedné čtenářky v diskuzi byl, že přece lidé by si měli jít prohlédnout chov, odkud si štěně berou. Měli by. Ale mnohdy to opravdu nedělají. Příklad z praxe - chtějí pejska, kontaktují přes inzerát a někdo jim ho donese v krabici. Je ušmudlaný, ale krásný a oni ho chtěli. Až pak si třeba uvědomí, odkud mohl být. A příště už to tak neudělá. Ale někdo ano – chce přece jen pejska.

Kde máte záruku, že ze štěňátka z příkladného chovu nevyroste neurotik při špatném vedení? Je to jako u lidí. Někdo je dokonalý do doby, než se musí poprat se stresovou situací a pak zjistíte, že je to úplně někdo jiný, že jste se v něm zklamali. A stejné je to se psy.

Mám známého, který chtěl hlídače na zahrádku, aby byl hlučný a trochu zastrašoval. Vhodných adeptů bylo v útulku více. Dotyčný si však nedal říci, chtěl štěně určité rasy a z chovu. Jenže pak zjistil, kolik za něj chtějí, protože všechno byli psy s papíry a už trochu ochladl. Nakonec sehnal psa odrostlejšího, v podstatě stejného, jako byl jeden z těch kterého jsem mu nabízela. Představoval mi ho se slovy: „Paní ho musela dát pryč, tak jsem si naivně myslel, že něco sleví. Víš kolik si řekla?“ Nevím a je mi to jedno, chtěl „značkového“ papírového psa. Na dvorek.

Takže nebojte se psů z útulku, podívejte se :

Dokonalá rodinná idyla. Maminka mi vyšla se záběru.

Tatínek přihlížel z dálky.

Ale dost už o psech , nebo mi to Kočich zase spočítá.