Zní to jako klišé, ale mnoho lidí, kteří si chtějí pořídit psa, vůbec mnohdy neví, že existují psí útulky, kde můžete pořídit i „značkového“ psa, sice bez papírů, ale za hubičku. Protože tím, že vyžadujete psa s papíry, mnohdy podporujete „množírny“ o jejichž praktikách nechtějte vědět. A ruku na srdce, vy ty papíry potřebujete, chodíte na výstavy?
Když jsem začala chodit do psího útulku, vůbec jsem neměla ponětí, co od tohoto zařízení čekat a co v něm hledat. Nevěděla jsem, že existují „množírny“, z kterých mnozí pejskové končí právě v útulcích, neměla jsem vůbec ponětí o psím byznysu. Nevěděla jsem, že i mezi útulky je rozdíl. Některé jsou provozovány městy s omezenými prostředky a možnostmi (ten který navštěvuji já), některé jsou provozovány nadšenci, kteří dokážou sehnat peníze, někde mají to štěstí, že je objevily mediální hvězdy, které jejich provoz sponzorují.
V rámci svých možností jsem si svoji parketu našla brzy. Protože nemohu psa adoptovat z jistých důvodů, kterým vévodí zodpovědnost a zdravý rozum, což nebudu aktuálně více rozebírat (možná jindy), začala jsem v útulku psy venčit. Nezajímalo mě pozadí provozu, nezajímaly mě jiné skutečnosti.
Až později, s rozšířením kontaktů na pejskaře, jsem získala přístup k jistým informacím prostřednictvím FB i zákulisních klípků. Některé informace mnou otřásly a nedivím se lidem, kteří říkají: „Ano je mi těch pejsků líto, ale do útulku prostě nemůžu“. Taky jsem paralelně vnímala názory druhé strany. „Proč se stará společnost o zatoulané psy, když není postaráno o bezdomovce, staré lidi?.“ Dílče je v tom populismus, dílče snaha předejít problémům. Nebo se snad lidem líbí, když po městě pobíhá bezprizorný, odhozený, nebo zatoulaný pes zvící telete? Stresovaný, hladový, dezorientovaný?
Nehodlám rozebírat to, jak a proč se člověk stane bezdomovcem, nehodlám řešit sociální politiku státu ohledně starých lidí. Nejsem k tomu kompetentní a není to mým cílem.
Víte, není to tak hrozné ty psy venčit. Sice jsem už dostala i zuby po ruce, ale ti psi jsou po odchytu a příchodu do útulku vystresovaní. A jak vy byste se chovali, kdyby vás zavřeli do klece?
Faktem je, že nejsem typický pejskař a nepropadám lítostivým náladám ze smutných psích očí. Ale postupem času si ti psi zvyknou a začnou lidi, kteří je chodí venčit, považovat za „domácí“.
A tím, že vás ti psi považují za domácí, i vy je začnete považovat za svoje. Víte, doufáte, že jednou se usměje štěstí i na vaše oblíbence a najdou nový domov a nové milující páníčky. A není vám lhostejný jejich osud. Jsou zde organizace, nebo dobrovolníci, kteří pomáhají, ale to jsem řešila v jednom ze svých předchozích blogů.
Jsou zde lidé, kteří, tak jako já, nelitují svého volného času a snaží se pejskům zpříjemnit pobyt v útulku. Jsou to i děti, které pravidelně docházejí venčit v doprovodu svých rodičů a prarodičů. Je to místní populární „Psí kroužek bez psů“. Skupina dětí, které nemají nebo nemohou mít psy doma, s vedením, kteří chodí pravidelne venčit pejsky. Učí se přístupu k pejskům, učí se pomáhat, jsou jim přednější, než telka a počítač. Co chceme více?
Těmto lidem, tak jako mě, není lhostejný osud pejsků, které venčíte, které vídáte rádi a kteří rádi vidí vás. Tak jako třeba již mnou dříve zmiňovaný pes Rocky. Je v útulku 3 roky. Je to pes akční, ale nezná přesně způsoby, které by měl jako domácí pes ctít. Kdo mu je měl vštípit, když se do útulku dostal jako mladý rozjívený puberťák?
Pokud o něho, nebo jiného psa někdo projeví zájem, měl by si prioritně uvědomit, že je jako dítě, které musíte všemu naučit. Ale pejsci jsou učenliví a hlavně vděční. Víte, i já jsem měla psa, téměř z útulku (z mezistanice po odchytu). Jsou vděční, že s nimi dobře zacházíte, že se jim věnujete, že jste „jen“ jejich. Ale tak, jako výchova dítěte, to vyžaduje trpělivost. Někteří jsou v útulku měsíc, někteří, tak jako Rocky, tři roky.
Pokud chcete udělat dobrý skutek, važte, prosím, své kroky. I psi mají duši. Co může udělat se psem, který je 3 roky v útulku to, že si ho jeden den vezmete s přesvědčením, že natrvalo, druhý den ho přivezete zpátky? Protože se vyčůral kde neměl? Protože se členové rodiny nedokážou domluvit? Buďte prosím trpěliví a hlavně zodpovědní!
Vyprovázela jsem Rockyho do nového domova jeden den, druhý den jsem ho vedla zpátky do klece v útulku. Pevně věřím, že ho to nijak nezasáhlo, že to bral po letech strávených v útulku, jako příjemné zpestření, kdy si poblbnul na zahradě se psí kámoškou, vykoupali ho a ostříhali a nechali spát v domě, jako výlet, který se může ještě někdy opakovat. Prosím, ale natrvalo.
Lidi, ujasněte si před tím, než si vezmete psa z útulku, co vlastně chcete? Vy ten rozum máte, nebo byste ho měli mít. Pes není hračka, pes má duši. Je to živý tvor, nejoddanější tvor.
Použiju opět klišé větu: „Záchranou jednoho psa nezměníte svět, ale jeho život navždy“. A víte, co už vím já? Pomocí těmto tvorečkům změníte svou duši, své já. K lepšímu.
