Nejsou lázně, jako lázně

Tak tyto nejsou ani historické, ani v typickém lázeňském městě, někdo řekne i nevzhledné, někomu se líbí. A jsou na kopci, na dohled kouřících komínů v Ostravě. Co to můžou být za lázně? Sanatoria Klimkovice.

Trocha reálií. Byly vystavěny v letech 1991-94. Dětský pavilon vznikl odděleně později. Naučné cedule v okolí praví, že se jedná o neurorehabilitační kliniku, co vím z doslechu od známých, léčí se zde hlavně pohybové ústrojí po úrazech a operacích a je to špička u nás.

A hlavně, celý areál je bezbariérový a propojený tak, že všude projdete suchou nohou. Jodobromová solanka - léčivá voda se nepije, jako v jiných lázních, ale je na koupele a obklady.

Mám k nim trochu „citový“ vztah, protože firma, u které jsem v období realizace stavby lázní pracovala, se na jejich výstavbě podílela. Jezdívala jsem tam na jednání a už z projektu se mi stavba líbila. Celý komplex je takový veselý, barevný a vlnivý.  Ale posuďte sami.

A protože už mi to zase na kole trochu jezdí, vypravila jsem se tam svěžího svátečního rána na kole. Projíždí se malebnou krajinou, vrbovým tunelem mezi rybníky v lužní oblasti Odry.

Přejezd v Jistebníku. Hlavní trať na Ostravu. Vlak přijíždí od místa nedávné havárie ve Studénce.

Vždy se zde musím zastavit a stojím v uctivé vzdálenosti od závor. Frekvence vlaků je zde vysoká. A rychlosti také.

Ale příjemné zastavení v centru Jistebníku.

A na konci …

…megahousenka?

Ale dál přes pole k cíli.

Dravci mě kousek doprovázeli.

Zde dálnice do Ostravy musela pod zem.

Důvody? Čistý vzduch pro lázně, menší hluk a vpravo nahoře na snímku památné lípy. Jen poznámka. Hluk dálnice je slyšet široko daleko, ale v lázních opravdu ne.

Neodolala jsem, silnice není moc široká a lázeňští povaleči sedí u oběda, projedu se po chodníku k lípám.

Na pamětní desce stojí :  V roce 1947 zašla vichřicí zde na Láni 300 let stará lípa jako památník původních Klimkovic.

Ale již jsem na horizontu a vlnovky a barvičky mě vítají.

I autobusová zastávka musí ladit.

Dětský pavilon.

Panoramata, když jsem na kopci?

Beskydy vůbec, je opar, tak obrysy Ostravy. Komíny. Ale opravdu to tady není tak hrozné.

Cesta zpět lesem.

Cestou si můžete koupit nebo prodat veterána.

Ale zpět lázeňské  městečko Klimkovice.

Lázeňský povaleč lákal na přisednutí, ale odolala jsem. Vypadal už trochu použitý.

Přes zámecký park kolem zámeckých rybníků zpět k domovu.

Ale ještě před tím průjezd Polankou nad Odrou. Koňský revír?

Potřebovala by lázně?

Mám vůči těmto krásným zvířatům respekt, ale neodolala jsem a pohladila.

A ještě místní katedrála.

Toto není „vesnický“ kostelík. Stavila jsem  se v Polance ještě u bývalé kolegyně a kostel pochválila. Říkala, že když se v něm vdávala její dcera a ukazovala pak fotky kolegyni v kanceláři, byla tázána, jestli měli obřad v Praze?

Ale cestou se opar rozpustil, tak přece jen panorama Beskyd.

Ale dnešní kondiční jízda mě zavedla blíže, vypadá to lépe.

Tak odsud třeba zase někdy příště.

Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet moje kondice a jak vydrží počasí. Přece jenom …

… je podzim.