Nechci být aktivista

Když jsem začala chodit venčit do psího útulku, v diskuzích k dobrovolnickým aktivitám jsem zaregistrovala názory: „ To jsou ti zasr… aktivisti“. Beru to jako názory těch, co sice o existenci útulku vědí, ale protože v něm třeba nikdy nebyli, aby si ověřili pravý stav věcí, mají zkreslené informace a představy.

Začala jsem docházet do psího útulku z důvodů osobních  - měla jsem psa oblíbence, kterého jsem brávala na vycházku v provozních hodinách, aby si užil trochu volnosti mimo kotec, byť na vodítku. Šlo mi o prospěch psa oblíbence a o ostatní jsem nejevila zájem, protože jsem měla nedůvěru k „cizím“ psům a nikoho jsem tam neznala.  Až posléze jsem nějak pochopila, že zde existuje spolek dobrovolníků, kteří se snaží psům pobyt v tomto zařízení zlepšit. Dala jsem řeč s dámou, kterou jsem považovala za „kápo“ těchto osob a byl mi povolen přístup na FB stránky této dobrovolnické skupiny.

Začala jsem poznávat lidi, kteří se kolem psů točili a taky jsem občas zaregistrovala názory na záslužnou činnost těchto osob ve smyslu i záporném, které musely vycházet z neznalosti prostředí.  „To jsou zasr… aktivisti, co znemožňují nebo znesnadňují obsluze vykonávat její povinnosti“ To byl jeden z nich. A začala jsem uvažovat, z čeho asi dotyčná osoba, při tvorbě svého názoru, musela vycházet.

Obsluha by mohla být přece ráda, že se psem nemusí manipulovat při vyklízení kotce. Ale když se vrátíte se psem dříve, než obsluha dojde do jeho kotce, nastane situace, kdy musíte komunikovat s obsluhou: „Mám dát psa ještě do nevyklizeného kotce, nebo do venkovního kotce nebo kam?“. A tím, že bez nějakých postranních úmyslů, kdy vezmu psa ven, jsem zařazena do kategorie aktivista?

No a tato komunikace asi obsluhu zdržuje. Řešení? Posunutí venčící doby pro veřejnost o hodinu  později, aby se v klidu  uklidily kotce, čímž se zároveň zkrátí doba na venčení psů.

Výraz aktivista jsem měla vždy spojen s nějakými zájmy specifické skupiny veřejnosti proti něčemu problematickému. Ochrana lesů na Šumavě, aktivity proti jaderné či solární energii. A znak jaderného nebezpečí na kombinézách. Všichni asi znají, že?

Ve srovnání s tímto, mi venčení psů přijde jako nedělní selanka. Posléze jsem ale pochopila, že existuje i skupina, která má zájem psy nejen venčit, ale jim i aktivně hledat nové páníčky a domovy. Protože jejich aktivity a zájem o psy registrované v útulku byl někdy nezkousnutelný provozovatelem útulku, stala se aktivita této skupiny v útulku ne příliš žádoucí.   

Ale protože mě tyto aktivity nikdy příliš nezajímaly, věnovala jsem se stále venčení psů, protože psu zavřenému celodenně v kotci můžu pomoci jen tím, že ho vezmu proběhnout ven. Neřešila jsem tedy tuto činnost. Až do doby, kdy najednou zmizeli z útulku 3 velcí psi, kteří by se na jednom dvorku nesnesli.

V tu chvíli jsme se, my venčitelé v terénu, shodli, že je potřeba zasáhnout a pídit se po zákulisí této kauzy. Ale ani kontakt na orgány „činné v trestním řízení“ nic nepomohl, protože není-li důkazu, není žalobce a není i soudce. Nicméně v danou chvíli jsme se shodli, že teď už nám chybí jen ty transparenty, abychom mohli mít pocit těch „pravých“ aktivistů.

Nahlédla jsem posléze do zákulisí této specifické skupiny. Je to jako v běžném životě. Jsou chvíle, kdy, pokud nejsou absolutně všichni naladěni na stejnou vlnu, se zde řeší i žabomyší války o tom, kdo a jak co myslel, kdo a jak co řeší, jaké má zásluhy a kdo co nezvládá a proč. Po jistém období, kdy jsem nahlédla do této komunikace jsem usoudila, že jsou zde lidé kteří věří ve správnou věc, snaží se, ale nemají páky, jak to prosadit a jsou zde i tací, co jen teoretizují, ale nezohledňují aktuální stav. Prostě je to jako v normálním životě. Někdo je tažný a někdo chovný.

Zjistila jsem, že mi vyhovuje být tím „tažným“ a navíc vždy bezprostředně v reálu aktuálního stavu, kdy řešíte, jestli budete venčit jednoho, nebo třeba čtyři velké psy, na které si všichni dobrovolníci vždy netroufnou. Tedy jsem se rozhodla, že do teoretických aktivit dobrovolníků zasahovat nechci a budu se věnovat tomu, co je pro pejsky v útulku v dané chvíli to nejlepší. Nemohu-li zajistit nový domov, mohu a chci je aspoň vyvenčit. Ať se protáhnou ve svižném tempu v terénu a pochopí, že jsou lidé, kteří to s nimi myslí dobře. V tu aktuální chvíli, kdy to potřebují.

Takže na označení aktivista mám jednu radu. Ti, co se tímto výrazem ohánějí, ať si třeba navléknou kombinézu se znakem jaderného nebezpečí a jdou vyvenčit pejsky z útulku v reálu. Garantuju, že jim bude pěkně horko, jako kdyby se pohybovali v blízkosti jaderného reaktoru.

Jsem Rocky, mladý kastrovaný kříženec ohaře. Jsem v útulku 3 roky. Aktivisti mi můžou být ukradení, ale vemte si mě někdo domů !!!