Na skok do pohádky

Poslední březnový víkend mě příjemná povinnost zavedla do Opavy. A cestou zpět jsem neodolala a přestože plná zámecká sezóna ještě nezačala, zastavila jsem se v Hradci nad Moravicí.

Proč pohádka? Protože je to na severu Moravy a Slezska velmi populární svatební místo. A každá nevěsta snad chce ve svůj velký den být princeznou na pohádkovém zámku.

Stručně z historie. Na místě opevněného hradiště z 10.století postupně vznikl pevný hrad, zásadní opěrný bod na obchodní cestě z Polska na Moravu. Z velkých panovníků zde zanechali stopu Přemysl Otakar II., respektive královna vdova Kunhuta se svým dvorem, Jan Lucemburský i Jiřík Z Poděbrad. A význam rostl, v 15. století, povýšen na město, nastaly přestavby po nájezdech a požárech v průběhu historie, které dovedly stav sídla k dnešnímu stavu.  K „Bílém zámku“  přibyly v 19. století nově postavené budovy „Červeného zámku“ a nakonec i „Bílá věž“. A samozřejmostí je rozlehlý zámecký park.

V současné době probíhá na budovách Červeného zámku rekonstrukce, takže i přístup do půvabného nádvoří je omezen.

Věžičky, cimbuří, vikýře, arkýře, výklenky, římsy a další architektonické prvky vytváří kouzelnou atmosféru a vzhled Červeného zámku.

Bílý zámek – svatební. Svatbu už jsem nestihla.

A poslední a nejmladší Bílá věž.

Vydejme se do zámeckého parku. Až se vše zazelená, bude ještě krásnější.

Medvědí skála, ale nemohu si pomoci, vidím lidské siluety.

Mnoho známých osobností pobývalo na zámku, a mají zde pomníky a vyhlídky.

Zde například Bezručova vyhlídka.

Ale zřejmě i zde se krade, soudě podle osamocených kotevních šroubů, tak jsou velikáni raději z kamene. Liszt, Beethoven.

Kamenná je asi i tato potvůrka.

Nakonec, v pohádkách musí být i strašidla.

A přes Zámecké náměstí ke kostelu Sv. Petra a Pavla.

A aby ta pohádka byla úplná, určitě se zde ještě někdy spolu podíváme.