Ne, nemám na mysli stav po požití alkoholického nápoje, fázi střízlivění, kdy požitím nové dávky se dostanete zase na vlnu euforie. Mám absťák po pohybu, venčení v útulku, po psech. Potřebuji psí dávku.
Co mi v tom brání? Mám po destrukční příhodě na mé tělesné schránce problém s pohybem, tedy přesněji s chůzí. Jsem v léčebném procesu, ale ještě to chvíli potrvá. Mohu jezdit omezeně na kole, to nebolí. Jenže na kole psy venčit nemohu. A navíc – nejsou psi. Tedy jsou, ale málo. Což je, samozřejmě, dobře.
Minulý týden jsme vyprovodili do nového domova moji oblíbenkyni Ginu. Milovnice tenisáků a především vody.
Krasavice fotogenická, nápis na šátečku už naštěstí není pravda.
Tak jenom pár nostalgických vzpomínek.
Její pohled směrem k útulku, pár dní před oním radostným dnem, jakoby říkal: „Už se tam nechci vracet!“
Ginuško, poslední pac a pusu a měj se na své nové velké zahradě dobře. Ať tě mají rádi, jako jsme měli my.
Mám absťák po Gině. Nebyla tam sice tak dlouho jako dřívější „moji mucini“ http://pavliskova.blog.idnes.cz/c/457715/moji-mucini.html, ale byl to snad první pes, za dobu, co chodím venčit, který dokázal respektovat moje pokyny. Snad s výjimkou šílené Eby (ale ta poslouchala jen občas). A taky mi asi trochu připomínala mého Bojara podobným zbarvením.
Nenapadlo by mě, že mě pejsci v útulku tak chytí za srdíčko. Že mi snad i budou chybět. Ale nemám ve zvyku se pro něco rychle nadchnout a pak zase rychle ochladnout. Cestu k sobě s pejsky jsme si hledali dlouho. A pokud se člověk má věnovat něčemu, co ho baví, pak v tom musí být zaujetí, vášeň, emoce, vytrvalost i zarputilost. A občas i nějaká slzička.
Ale slzu zamáčknout, jsou zde další.
Krásný, milý a společenský Joey. Tedy společenský v přítomnosti dámy.
Zde s Karinkou (vlevo), ta už domov má.
Krasaveček, viďte!
A proč mě dvojnásobně mrzí, že nemohu chodit venčit, je i tento pes.
Byl nalezen přivázaný s cedulkou – jmenuje se Rex. Dnes má, bohužel, na vrátkách cedulku – pozor kouše a nemůže ho venčit každý. Přítomnost dětí ho dokáže změnit na agresivního kousavce. Asi měl s dětmi nedobrou zkušenost. Proto většinou smutně hledí přes mříže.
I když je to pes vděčný za vycházku k vodě, pohlazení a piškot.
Tak to, Rexi, ještě musíš vydržet, než spolu zase půjdeme ven, ale chodí za tebou ještě jedna venčitelka, tak snad se také dostaneš občas na procházku.
Mám absťák po psech, tak jsem si dnes zajela aspoň pejsky do útulku pohladit.
