Jíš maso? Nezachraňuj psy !

Nahlédla jsem do jedné diskuze na FB, kde jistá dáma,  ze zdravotních důvodů, požádala o rady, co tedy jíst, když je masožravec? Zvedla se vlna solidarity a moudrých rad. A také otázka:  „Jak můžete zachraňovat psy a jíst maso?“

Dáma má totiž široké srdce a pomáhá opuštěným pesákům. Nejeden skončil u ní v domácnosti v dočasné péči, nebo přímo v adopci.

Diskuze nabrala jiný charakter. Další podpoření toho názoru na sebe nenechalo dlouho čekat. A diskutující přitvrdili. Vegetariáni, vegani by neměli chodit ani po louce, aby nezašlápli brouka.  Jak může vůbec záchranářka psů žrát maso? A oblíbený obrázek, jak se mrkev matka loučí s malou mrkvičkou, než skončí v potravinovém řetězci.

Nic nepomohla smířlivá vysvětlení, že masožravci mají zvířata rádi nejen na pekáči, že mnozí obdivují ty, co dokážou existovat bez masa, ale že to sami nedokážou. Druhá strana nehodlala přistoupit na smířlivý kompromis.

Nevidím nic špatného v tom, že někdo pomáhá zvířatům, kočkám, psům, koním … a dalším v nouzi, i když jiná zvířata jí. Nakonec je to i dáno jistým evolučním vývojem. Od pojídačů kořínků a ovoce, nastal vývoj v lovce mamutů. Jistě znáte nádherné kresby Zdeňka Buriana na to téma. A když neulovili mamuta, žvýkali lupení. Byl to vývoj, přirozenost, historie.

Napadá mě příměr, s trochou nadsázky, jako kdyby mi někdo řekl, že nesmím řídit auto, protože potřebuji brýle. Tedy pokřiveně logicky - nevidím a mohu zabít jiného člověka. Ale nechodím s bílou holí.

Nakonec, to by si žádný pojídač masa nemohl snad vzít psa nebo kočku z útulku? Také přece chlupáče zachraňuje před těžkým osudem. A jak se takoví zfanatizovaní jedinci vyrovnají s tím, že třeba vlastní psy krmí masem? Že „barfují“?

Přijde mi, že stále více se tam, kde se vyskytují nějaké diametrální rozdíly v chování, vše začíná řešit ostrou konfrontací, že není snaha po toleranci. Ale musíme přece vedle sebe nějak existovat.

Mám mezi známými několik vegetariánů, možná veganů. Nevím to přesně a nepídím se po tom, není to pro mě podstatné. Mezi nimi je i mladá dáma, která chodí venčit do útulku. Občas, když mě zradí žaludek a postěžuji si při venčení, vtipně mě poučí, že to mám z toho, že žeru maso. Tak pár dní omezím jídlo, kafe a je mi dobře. Stres omezit nedokážu. Dokonce jsme spolu absolvovaly i nějaké výlety. Nevybavuji si, že bychom zkoumaly, co kdo jí. Ale klobásu nebo řízek jsem tenkrát určitě neměla.

Také mám v jiné domácnosti slíbenou ke kávě speciální vege buchtu. Už se těším. A v jedné domácnosti, kam jsme vezli pesáka do dočasného domova, jsme také nějakou dostali. Kdyby nás, jako masožravce, dáma tenkrát vyhodnotila jako špatné lidi, nevzala by nám psa, nenabídla ani tu kávu, natož buchtu a neztratila s námi jediné slovo. Zdrželi jsme se v příjemném hovoru, až se nechtělo odjíždět. Prostě někdo v sobě vstřícnost a toleranci má a někdo má asi jen své ego.

Měla jsem asi před 15 lety období, kdy jsem nejedla maso. Trvalo to nějakou dobu, ale vrátila jsem se k původní stravě. Nevím už z jakého důvodu to bylo, ale asi mi to nepřišlo přirozené. Byť snesu a častěji vyhledávám dny bez masa.

Vyrostla jsem na zahradě mezi králíky, drůbeží, kočkami a psy. Vyrostla jsem na králičím, domácích vajíčkách, občas huse, či krůtě. A slepici na paprice. Když měla odžito a odsnášeno. S králíky jsme si povídali, husy mě proháněly. Ale nepřišlo mi divné, že se zvířata chovají proto, že se nakonec snědí. Nakonec mnozí znají. V dobách, kdy rodina žila z jednoho platu, protože žena, matka, byla v domácnosti, kdy se stály fronty na kousek bůčku, bylo domácí hospodářství mnohdy nezbytností, aby se i ušetřilo.  A výpěstky zeleniny byly také samozřejmostí pro ty , kdo měl nějakou zahrádku.

Znám několik dam, které si berou pesáky z útulku domů. Na přežití krušných chvil – štěňata nebo maličké bytové psy, než se jim najde nový domov, psíky odložené v mrazu na ulici, psy nemocné, vyžadující péči, psy na dožití. A nikoho nezajímá, co jedí. Všichni jsme rádi, že je pesákovi lépe, než v útulku. Pokud mám informace, tak většinou jsou všežravé.

Nemám pocit, že by pesákům v útulku nějak vadilo, že když jdu venčit a vařím ten den masovou polévku, maso donesu jim. Tedy je ho do hrsti, je to jen jako pamlsek pro velkou tlamu. Že by se mi snad nějak vyhýbali. Naopak. A psy a kočky opravdu nežeru.