Je to Mačingová?

Včera jsem dostala otázku, jestli si dávám novoroční předsevzetí. Vlastně dávám – nepřibrat! Což se mi zatím daří. Mám na Nový rok stejnou váhu jako před Vánoci.

Jsem přesvědčena, že část čtenářů se naštvala po přečtení perexu a část mě má za nechutného vyznavače asketického způsobu života. Což samozřejmě není pravda, protože jsem normální. Jen jsem trochu začala přemýšlet. Zkuste, i vy naštvaní, dočíst do konce.

Před 4-5 lety ze mě byla pěkná kláda. Nakonec, svoji cestu za zhubnutím 22 kil jsem popisovala ve svých prvních článečcích na blogu. S odstupem času jsem zjistila, že není až tak těžké zhubnout (ne, nezbláznila jsem se, samozřejmě že je), jako docílený stav udržet, případně ještě nějaké kilko ubrat.

A nad tím už se trochu přemýšlet musí. Existují dvě základní pravidla, jak pro redukci váhy, tak pro udržení váhy. Nežrat a hýbat se. Možná jsou i další způsoby, ale po padesátce asi nic moc jiného už fungovat nebude. Aneb – i po padesátce se zhubnout dá, dámy.

Takže nežrat. Občas loupnu okem po moudrých příbězích čtenářek v dámských rubrikách. Nadpisy jako „Se špatným přístupem nikdy nezhubnete“ nebo „Lucie (nebo nějaká jiná) cvičila půl hodiny denně a shodila 14 kilo“ jsou lákavé pro adepty hubnutí.

Zvláště druhý článek mě zaujal. „Ruku na srdce, Lucie, tak jednoduché to asi nebylo!“ Jistě, vzala si odborníky na pomoc – 30 denní cvičební program. Aha, takže dřít a potit se. Prostě hýbat se. A jako další zmínila Antonii Mačingovou, odbornici na hubnutí. A zde se dostávám k názvu mého článku.

Toto jméno jsem kdysi zaregistrovala z úst dámy, která snad sama a někdo v rodině, praktikovali její metodu. Ovšem nic mi to neříkalo a když řekla, s tajuplným leskem v očích, „mačingová dieta“, myslela jsem si, že to je nějaký orientální způsob hubnutí.

Ale mám ráda mrkev, brokolici, kedluben, celer. Ale taky maso, přátelé! A známá mi doporučila vynikající lahůdku – celerové hranolky, fakt dost dobré! A občas, když se mě někdo zeptal, co jím a jak jím, uvedu nějaký recept a reakce kupodivu byla – ale to je Mačingová! „Kruci, co to je?“ vrtalo mi v hlavě.  

Tak jsem si knihu pořídila a se zájmem se začetla. „Není to dieta“ se opakuje dost často v úvodu. No, asi není, byť slouží i k redukci, ale hlavně je to o tom, co dál. Vždyť říkám – přemýšlet. Ale zaujaly mě některé recepty. Miluji nastrouhané jablko s mrkví, již od dětských let. Tedy ne zrovna na snídani, ale zkusit se to může. Přidat skořici? Skvělé, ale nejlepší kombinace jablka a skořice je stejně ve štrúdlu! Rozinky, med, ty mohu, proč ne? Ořechy. A tady jsem se trochu zarazila. Objemově tolik, kolik  jablek a mrkve? 2 jablka, velká mrkev? Naskočila mi do hlavy kalkulačka. Ale když všechno musím kupovat, tak mě snídaně vyjde na cenu oběda v meníčku. Takže jen svátečně s ořechy. Ale to už není ono. Nutričně.

Další jídla – ano, brokolice, česnek, do toho dávám i svoji milovanou mrkev. Kedluben – zelí mám z něho raději než z hlávky zelí, to jsem se naučila od mamky. Červená řepa? Ano dělám si saláty z červené řepy. A taky z kysaného zelí. A hleďme, ty celerové hranolky jsou zde opravdu také! Není to jen o lupení? Sláva, autorka zmiňuje i maso. Dokonce rozdělení potravin podle krevních skupin? Tak to už je na mě moc velká věda. Musím si najít, jakou mám krevní skupinu. Opravdu to z hlavy nevím. Asi bych měla, že? Tedy jsem knihu odložila.

Závěr? Když se vrátím ke zmiňované „hubnoucí Lucii“, která, pokud si vybavuji snídala v 9 hodin, toto praktikovat nemohu. V devět hodin mám již za sebou kus šichty a vstávám někdy po třetí hodině, to bych do devíti umřela hlady. Taky strouhat si v pět ráno ve stresu mrkev a jablko hraničí s úchylkou. Ale mám ráda na snídani banán! Takže asi jdu na to intuitivně správně. I bez moudré knihy. Protože za tu dobu po zhubnutí, už vím, co mi dělá a nedělá dobře, po čem jsou kalhoty těsnější, co bych neměla vůbec, ale stejně si to dám. Každý by si měl moudré rady přizpůsobit a upravit sám. Ano, je to především o disciplíně. V jídle i pohybu.

Ale nejdu cestou – musím. Když jsem si dala koláč, musím to vypotit při sportu, nebo 2 dny nežrat. Nebo se honit pro kondici. Tak to ani náhodou. Sama cítím, kdy si můžu přidat pohybu a kdy si chce tělíčko odpočinout. Kondice je samozřejmě důležitá, ale v prvé řadě mě to musí bavit. I jídlo i pohyb. A protože mám pohyb spojený s užitečností, s venčením v útulku, je to ideální stav. Zaběhám si s Gastonem, nebo s jiným pošukem a je nám fajn všem.   

Takže je ráno 1.1.2015. Půjdu venčit pejsky, pak si dám novoroční oběd a pivko. Že bych neměla? A proč ne? Vím už totiž, že všechno je v hlavě. Jsem se sebou spokojená a to je nejdůležitější. I když někde ještě nějaký ten špek mám.