Jak zhubnout 22 kilo (zatím) – 1.část

Dnes mi dobrý známý položil otázku: „Jak to, že když si dáš panáka, netloustneš?“ Otázka mě potěšila, asi vypadám dobře a moje úsilí má efekt. To je moje know-how a ráda se o něj s laskavými čtenáři podělím.

Jednoduše, moc si těch panáků nedávám, tedy není celkem po čem tloustnout. Já ujíždím na pivu. To je ještě horší? Jak se to slučuje s hubnutím? Čtěte!

To se tak jednou ocitnete v nemocnici. Není podstatné s čím, podstatné je to, že pokud se sebou nezačnete něco dělat, půjdete tam znovu. Bylo to období nelehké, ztráta blízkých osob, břímě života dopadne na vaše bedra. Povinnosti a starosti, které dříve šly mimo a najednou je musíte řešit, vás připraví i o zbytky vašeho času, který člověk mohl věnovat nějakému věnování se svému fyzičnu.

Musím podotknout, že od mládí jsem byla spíš „macek“. Na druhou stranu mi ale nebyl cizí pohyb, turistika, kolo, takže jsem s nadváhou úspěšně bojovala. Pravda po škole se moje váha díky „studentskému“ životu vyšplhala trochu výš než je zdrávo, při výšce 170cm, téměř k metráku, ale až tak mi to nevadilo. Pak mi někdo naznačil, že by nebylo marné s tím něco udělat. Začala jsem se zajímat o zdravější stravu, dokonce jsem jednu dobu holdovala i vegetariánství. A začala jsem se víc hýbat. Mělo to úspěch, pomalu, ale jistě, v průběhu dvou let, se mi podařilo sundat 25 kilo. Ale bylo mi třicet.

Jak šel život, postupně se začaly zase zvětšovat velikosti oblečení. Pohybu ubylo, stresy přibyly, starala jsem se o nemovitost, rekonstruovala nemovitost, měla jsem úraz na zápěstí, který mi na dost dlouhou dobu znemožnil jezdit na kole, stresy se zdravím rodičů a zde už to „zkušení“ znají. Tedy ti, kteří stresy zajídají, případně zapíjejí. Znám sice i takové, kteří při stresu hubnou, ale na mně to tenkrát neplatilo. Kila byly zpět. Ne v plném rozsahu, ale byla to velikost 48, potažmo XXXL. Máte předsevzetí něco s tím udělat, existují „zázračné přípravky“, to víte, že jsem taky něco vyzkoušela. S jakým výsledkem, netřeba dodávat! A pak se ocitnete v nemocnici.

Člověk začne přemýšlet, „tam“ má na to čas. A máte předsevzetí něco s tím udělat, zvláště, když vám to brutálně vysvětlí na rehabilitačním pracovišti. Kde vzít čas, který na to potřebujete? Změnit přístup od pohodlného života k trochu aktivnímu. Začala jsem jezdit aspoň na kole do práce. Časově v tom moc velký rozdíl nebyl, než při cestě autem a člověk udělá něco pro sebe. Našla jsem k tomu i parťačku, která byla v daleko lepší kondici, vyznávala zdravou stravu a je velikosti S. A to je přesně ten moment, kdy vás někdo, kdo si nedovede představit, že když na tom kole vezete o nějakých 35 kilo víc, že k tomu potřebujete obrovské úsilí už jenom tu hmotu uvést do pohybu a nemůžete mu tudíž stačit, vyprovokuje. Jsou tací, kteří v tomto bodě skončí. Já jsem typ, který se musí zdravě nas…(jsem dáma – tedy naštvat). A druhá dobrá duše mi řekla slovo, které mnozí znají, ale mně se vrylo hluboko do duše: „Nežer!“

Tedy změna jídelníčku. Ruku na srdce, učená pojednání, jak pravidelně jíst, kolik a co jsou sice dokonale propracovaná, ale u zahraniční literatury nepoužitelná, protože o polovině ingrediencí nemám ani páru, co to může být a kde to sehnat, případně kolik to stojí. Domácí recepty jsou sice čitelné, ale v mnohých případech rovněž nepoužitelné. Jednak z důvodů finančních, protože vybrané potraviny též něco stojí a listím se živit odmítám. Co se týče pravidelnosti, nikde to sice nezmiňují přesně, ale všichni doporučují na rozpumpování metabolismu posnídat do hodiny od probuzení se. Ale mám za to, že to je psáno pro lidi, kteří chodí do práce tak na osm hodin, či později. A mají tedy čas se věnovat přípravě výživných snídaní, strouhat čerstvou zeleninu a ovoce, vařit ovesné kaše a jiné. No …

Mám druhou nepravidelnou práci, kterou vykonávám v závislosti na stanovených termínech po svém normálním zaměstnání. A nikoho nezajímá, jestli mám nachystané lupení na večeři, či oběd na příští den. A zároveň jsem ranní ptáče. Mnohdy tedy vstávám v půl třetí ráno a v půl šesté odjíždím do normální práce. Na šestou hodinu. Kdybych začala (s prominutím) žrát už v půl čtvrté ráno, tak v poledne už měřítkem „odborné“ literatury musím večeřet. Tudy cesta nevede. Musím si najít svoji.

Takže jak jsem dostala do velikosti M-L? 38-40, jak co? Laskavý čtenář promine – z prostorových důvodů - pokračování příště.