- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kolegyně Jitka Štanclová zde v minulých dnech provokovala představivost a chuťové pohárky čtenářů přípravou kysaného zelí a výrobou uzeného.
A k těmto dvěma pochutinám je dobrý čistý pálený aperitiv. Vzpomněla jsem, jak jsme připravovali kvas, vzpomněla jsem na nejdražší kořalku mého života (viz http://pavliskova.blog.idnes.cz/c/369652/Stanete-se-zahradnikem-a-nedokoncite-co-jste-chteli.html ) a hlavně jak jsem „vyráběla“ svoji poslední slivovici.
Byla to moje poslední sezona na velké zahradě s velkým domem. V roce 2011. Výpěstky zeleniny toho roku za moc nestály, byl to boj dvěma rukama s časem, vegetačními zákonitostmi a se slimáky, který jsem, až na pár odolných druhů, celkově prohrála.
Jablek také nebylo moc, ale zahrada jakoby tušila, že se nemůžeme rozloučit jen tak. Úroda švestek byla ten rok mimořádná. A v srpnu už jsem začala pomalu připravovat základ dobrého kvasu. Kolik nachystat beček? Používali jsme vždy jen 50 litrové z důvodu manipulace. Připravit si kyblíky na separaci a určit místo, kde se budou likvidovat nevyhovující plody. Vysekat trávu pod stromy na kratinko, aby se ani švestička nepřehlédla.
A když začaly švestky padat začal každodenní sběr a selekce. Jeden kyblík na dobré, druhý na červivé, nezralé a jinak defektní. Aby pod stromy bylo vždy čisto.
Na počátku je kyblík dobrých, který skončí v bečce, v silné menšině proti odpadu. Ale nejde dávat do beček kde co. Kvalita výsledného produktu je o kvalitě kvasu. A když něco děláte se zaujetím a láskou, to už je bonus navíc. Postupně se poměr mění. A dosypáváte do beček a některé jsou už plné a začíná to vonět … Hmmm! Až se vám hlava zatočí a chuťové buňky probudí. Ale to víte, že jsem si nechala i na knedlíky.
A nakonec zůstanou už jen ty královské – už jich není mnoho, protože vítr a déšť většinu seslal k zemi. To jsou ty, co mají svrasklé prdelky a jsou sladké jako med. V těchto už odpad není skoro žádný. Tedy zužitkovat každou.
Sklizeno, probíhal čas fermentace. Chodila jsem čichat a hlídat cukernatost.
A když nastal čas, objednala jsem pálenici, zapůjčila jsem si firemní tranzit a s pomocí závozníka, tedy závoznice, která nikdy tento proces neviděla a projevila zájem u toho být, jsme naložily bečky.
Aby nemělo vše tak hladký průběh, když už jsem dojížděla k cíli, v jednom zúženém místě proti mně vyjel velkou rychlostí ze zatáčky nákladní automobil, který nejel zrovna jen ve svém pruhu. Prudce jsem zabrzdila a neštěstí bylo hotovo. Pár beček popadalo. Asi deset litrů vzácné tekutiny skončilo na podlaze nákladního prostoru tranzitu. No ještě že toho nebylo víc! Před závozníkem jsem vypadala jako idiot a byla jsem pro smích. I kolegové, kteří s tranzitem jezdí, ještě dlouho cítili, že jsem byla pálit. Takže pochopitelně následovala otázka: „ Jak ti teklo?“
Výsledný produkt byl excelentní. Prostě když něco děláte s láskou …
Někdo může namítnout, jak se mohu teď věnovat tak lehkému tématu? Ano vím, co se ve světě děje. Ale taky by se v těchto dnech moji rodiče dožili šedesáti let společného života. Při různých významných dnech jsme si vždy přiťukli pravou domácí. Takže tak učiním i dnes. Vytáhnu jednu ze svých památečních, sednu si v klidu do křesla pod fotografie, nasaji vůni, vychutnám si aroma a chuť. A věnuji myšlenku všem, co zde už nejsou.
Další články autora |
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...