Jak na Nový rok … aneb na každém šprochu, pravdy trochu

Občas mi v emailu přistanou životní moudra s dovětkem – pošli dalším lidem a splní se ti přání. Poslala jsem jednou jedinkrát, je to už dávno, kolovací dopis, protože tenkrát emaily nebyly. A nesplnilo se vůbec nic.

Nejsem příznivcem zahlcování pošty, ale občas na něco takového narazím a začtu se. Poklid Vánoc tomu nahrál, zalistovala jsem ve staré poště a na FB a zavzpomínala jsem, jak mě kdy, která přísloví, pranostiky, citáty a životní moudra slavných i bezejmenných oslovila, kterými se řídím a která se mi líbí.

Měla jsem babičku (pamatuji si jen jednu), která se narodila v devatenáctém století, dožila se 92 let a byla přímo studnicí pranostik a mouder o životě, o přírodních zákonitostech, předávaných z generace na generaci. Jako dítě jsem je moc nevnímala a hlavně nechápala, ale postupem času poznávám, že jsou to ryzí životní pravdy.

Tedy hned z Nového roku … „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Mám za to, že bude aktivní, svěží, protože se to prý řídí podle toho, s kým prvně promluvíte a koho potkáte. Jelikož jsem půlnoc prospala, potkala jsem a mluvila až dopoledne s aktivními a fajn lidmi na poli při venčení pejsků. A pak jsem pochopitelně poobědvala čočku a uzené, aby neuletělo štěstí s nějakým pernatcem.

Vzpomněla jsem si, že pár lidí, při návštěvě mé domácí kanceláře, pobavily dvě cedulky, které jsem pořídila z nějakého důvodu, už nevím jakého. „Moudřejší stále jen ustupuje, dokud z něj není idiot“ a „Existují dva druhy přátel : jedni se dají koupit, druzí jsou k nezaplacení“.

A to ještě nevědí, že na ledničce mám magnetky s texty: „Štěstí nepochází z toho, co máš, ale z toho s kým jsi“ a   „Dobří přátelé jsou jako hvězdy, i když je nevidíš, víš, že tam někde jsou“. Opravdu nemám na ledničce nápis v duchu: "Neotvírej mě tak často!"

O přátelství koluje vůbec spousta myšlenek a citátů. Některé líbivé a pravdivé:

„Většina lidí uteče, hned jak šlápneš do louže. Ten, kdo s tebou zůstane, i když se brodíš bahnem, to je tvůj přítel“. O tom by mohla povídat kamarádka, co se jí v tomto směru přihodilo po těžkém úrazu.

„Kdo hledá přátele bez chyby, zůstane bez přítele“. Kdo je dokonalý? Aneb „Hoď kamenem, kdo jsi bez viny!“ Ale někdo má o sobě vysoké mínění, nebetyčné ego.

„Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele. Věrný přítel je medicínou duše.“ Podmínkou ovšem je, že se chcete sami léčit.

„Přátelství násobí radost a dělí žal.“ Potvrzuji, vymluvit se, zvláště v druhém případě, ulevuje.

A když už jsem se zmínila o babičce, jeden od Boženy Němcové, kterou měla ráda: „Upřímný přítel je ten, kdo tě napomene, kdo ti řekne pravdu do očí, toho si važ.“ Vzácní lidé, je jich jako šafránu.

A nejlepší přítel je přece pes: „Kdybychom  naučili psy mluvit, ztratili bychom posledního přítele“.

„Pes, který štěká nekouše!“ Nesouhlasím, mám zkušenosti se zuby v ruce od štěkavce.

V práci mám na dveřích magnetku: „Žena má vypadat jako dívka, vystupovat jako žena, myslet jako muž a dřít jako kůň“. Co dodat? Jedině: „Nalož volovi, dokud táhne!“

„Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra. Co můžeš odložit na zítra, odlož na pozítří. Získáš dva dny volna!“ Tak to bohužel dnes mnohdy praktikovat nejde. „Srážka s blbcem…“ je dostatečně známá, doplním jen: „Smutné je, že hlupáci jsou tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou vždy plní pochybností“.

Něco o důvěře. Vedla se nějaká diskuse na FB a jedna dáma konstatovala, že lidem spíše věří. Musela jsem přiznat, že i já jsem taková blbá. „Někdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem. Za dobrotu, na žebrotu“.  Pak ovšem pozor: „Nezapomeň, že každá rána pod pás, je vždy od lidí, kteří nedosáhnou výš.“ Obrana? „Usmívej se před lidmi, kteří tě nenávidí, zbaví je to síly.“

A něco ze života: „Nejtěžším trestem pro myslícího člověka je bezmoc“. Zná každý, kdo měl v blízkosti nemocnou, chátrající osobu, nebo sám zápasil s nemocí.

„Nezáleží na tom, jak dlouho trvá, než najdeš správnou cestu. Důležité je, že tu svou správnou cestu vůbec hledáš, protože většina lidí ji ani nehledá.“ Nebo: „Jdi svou cestou, když s tebou někdo chce jít, půjde, ale nečekej na něj. A když s tebou nepůjde, neohlížej se, nevyplatí se to. Na cestě potkáš někoho jiného, kdo s tebou půjde rád.“ Pravda, pár lidí už mi řeklo, že jsem na ně příliš velký tank, že mě nestíhají. Umím i zbrzdit, ale jde to i bez nich. Nechceš, nech být!

„Neper se, život ti dá přes hubu sám!“ Není co dodat, mám s tím zkušenosti.

„Až se ti bude někdy zdát, že tvůj svět se rozbil na kousky, nebreč! Sesbírej střepy a začni se smát, vždyť střepy nosí štěstí!“ I na úplném dně je možné najít sílu se zvednout. Když chcete.

Nezapomeňme na životosprávu: „Jez do polosyta, pij do polopita. Pij s mírou!“ Moje zkušenost? Nežer! A s Mírou už nepiju, vždy to bylo destruktivní!

A moje nejoblíbenější? Dědictví po babičce: „Každý strůjcem svého štěstí“. Jo, babi, všemi deseti. Měla jsi pravdu.