Haló halo

Někdy se vám na výletě přihodí věci. Vydáte se jinou trasou na známé místo, kde už to vypadá zase jinak, v jiné společnosti, vidíte věci, které po letech vypadají jinak, všude samý pes a dokonce i halový jev.

Není od věci aspoň jednou ročně navštívit nejvyšší vrchol Beskyd, Lysou horu.  Tentokrát ale jinou trasou, po letech a s jinou společností.

Výchozí místo – Hotel Petr Bezruč. Znalci vědí, prostě Malenovice. Socialistická architektura? Ale službami má asi co říci i dnes.

Budu jim stačit? Věkový rozdíl je markantní.

Cesta jde někdy pozvolna, ale někdy nekompromisně vzhůru.

Občerstvení je cestou dostupné i se servisem.

Ale nástrahy číhají všude.

A taky všude číhají psi. A běžci, páníčci běžci. Nějak se to rozmohlo.

Ale vrchol již na dohled.

Vrcholová fotografie je nutná, i když se mockrát nenechávám zvěčňovat. Tentokrát mi to za to stálo. Skvělá společnice.

A zase, všude samý pes. I pod stolem.

Panoramata nic moc, ale musí být.

A na zpáteční cestě, zase jinudy, se zastavujeme na Ivančeně. Kultovní skautské místo. Když jsem zde byla naposled, byly to hromady kamení bez systému. Dnes je místo kultivované.

A kde mám ty halové jevy? Tedy, fotila jsem letadélko. A ono to tam bylo. Nevidím to zas tak často. Malé halo?

No tak už nehaluj a dej mi piškot.

Milá Klárko, s radostí. A přeju ti nový, krásný život. Třeba se ještě někdy někde potkáme.