Tuto otázku mi položili mladí lidé, kteří možná řeší budoucí život. S mladou dámou jsem o tom vedla diskuzi, protože ví, že jsem téměř celý život prožila v rodinném domě. Právě proto možná otázku doplnila příkazem: „A važ slova!"
Je to složitá otázka a nejednoznačná odpověď. Každé má své pro a proti. Nakonec, když jsem se rozhodovala v době zlomu svého života, jestli jít bydlet do samostatného nebo kolektivního bydlení, o kterém jsem nevěděla téměř nic, bylo mi řečeno: „Napiš si klady a zápory obojího.“
Dlouho jsem nemohla na nějaký klad bytovky přijít, i když jsem měla papír popsaný zápory bydlení v rodinném domě, kladné body přesto převažovaly.
Stručně zrekapituluji – téměř do padesáti let jsem žila v obrovském domě s obrovskou zahradou. Ale stalo se, že jsem v něm zůstala sama a fyzicky i finančně bych to dost těžko dále zvládala. Musela jsem provést radikální změnu, ale přesto jsem si nedokázala nějak bydlení v „paneláku“ představit.
Tedy neskončila jsem v paneláku, je to ještě dům tradiční zděný, ale slyšet je zde všechno stejně, jako v betonovém. To byl první šok. Starousedlíci už to asi ani nevnímají, ale pro někoho, kdo měl svůj soukromý a tichý svět po zavření venkovních dveří, bylo těžké si zvykat. S bezohledností a zavedenými zvyky se těžko bojuje. A v momentě, kdy pracujete doma, je to do slova a do písmene na prášky, flašku, nebo, slovy pana prezidenta, na kalašnikov.
Ano, nemusím se o nic starat, třeba, že mi teče přes střechu, nebo mám ucpanou či nefunkční přípojku čehokoliv. Jsou zde na to zvolení zástupci, ti se starají. Řeším si své žárovky a drobné poruchy spotřebičů v domácnosti.
Vlastnictví domu je totéž, ale musíte řešit vše sami. Sníh a led vám ohne nebo utrhne podokapní žlaby? Sehnat klempíře! Čím déle odkládáte nápravu škod, tím déle si také třeba devastujete fasádu. Teče do střechy? Stav pod střechou se neptá, jestli máte v dostatečné výši připraven fond oprav. A ten sníh, pokud je, musíte odklízet také třeba několikrát denně. Jinak nevyjedete z pozemku. Znáte to ze známé písně: „…a zas, kurva, padá!“
Je přerostlá tráva kolem bytového domu? Nikoho to nezajímá, Technické služby města to mají v kompetenci. Potřebuješ posekat trávu kolem svého domu? Rozsypala se ti sekačka? Kup si novou! Soused ti možná pro jednou sekačku půjčí, ale věčně to dělat nebude. Najmi si souseda! Máš na to?
Zase na druhou stranu, v bytu … nevím v jakém stavu mají třeba sousedi elektroinstalaci, která je mnohde starší než já. Neohrožuje to tak trochu všechny v domě? Přestože já mám vše nové? Ale nikoho nemůžete donutit, aby provedl kompletní rekonstrukci, když na to nemá.
A otázka volného času. Tolik zdůrazňovaná. Jako obyvatel bytu nemáš žádné povinnosti. Nemluvím o povinnostech domácích, pracovních, rodinných. Jednou za čas uklidit společné prostory a to mám pocit, že někteří tento akt vnímají jako výraz slabošství.
„Bych se mohl na to vysrat, nikdo to nedělá. Nebudu všem dělat idiota.“ Já, blbec, ho stále dělám.
A jinak si můžu dělat co chci a kdy chci. Válet se na gauči, věnovat se svým koníčkům – jezdit na kole, chodit po horách, jezdit po světě, nebo jen tak bezcílně bloumat.
Dům? Roste tráva? Třeba posekat. Odjíždíš na dovolenou? Tím spíše. Když se vrátíš zpět, bude tráva po kolena. Máš nějaký záhonek? Vezmi motyku, než ti to zaroste plevelem. Máš sice svůj bazén, ale ten se musí vyčistit. Stromky? Ořezat, udržovat tvar. Z toho padá listí? Co s ním?
Lákavá nabídka: „Pojď si zajezdit na kole, pojď na výlet, pojeď na dovolenou!“
Blázníš? Kůlna se rozpadá, nemám na řemeslníka, musím si udělat sám. Luplo mi přitom v zádech? Můj problém.
Novostavba? I zde je třeba údržba, minimálně na zahradě. Starší dům? Žumpa na peníze. Cosi o tom vím. Rekonstruovala jsem postupně téměř 10 let a ještě to nebylo ošetřeno všechno. Úvěr za úvěrem. Hlavně ho musíte mít z čeho splácet.
Ale … za ranní rosy vyjdete na zahradu, vypijete si kávu, posloucháte ticho, nasáváte svěží vzduch, pohlédnete třeba na nádherně rozkvetlou magnolii. Sluníčko svítí, ptáci zpívají. Dojdete ke svému pracně obdělávanému záhonku a utrhnete si ze záhonku čerstvý hrášek, rajče, které má chuť a barvu, okurek, jahodu. Pokud vám, pochopitelně, výpěstky nesežrali slimáci, či je neskolila plíseň. A i kdyby. Příští rok se to určitě podaří.
Při prvních květech stromů se těšíte, že až plody dozrají, utrhnete si ze stromu čerstvé šťavnaté zralé jablko. Nemá parametry naleštěných luxusních červených krasavců za 40-50 Kč za kilo. Ale je vaše a není nasáklé chemikáliemi. Nebo že budete s ohnutým hřbetem pečlivě sbírat každou švestičku a separovat a dávat do beček. A hlídat fermentaci. A nasávat. Nejdříve tedy jen odér.
Maminky s dětmi? Vypustí děti na zahradu a byť je zde mnoho možností drobných úrazů, je minimální předpoklad, že vběhne pod auto, nebo, že ho bude obtěžovat nějaký úchyl.
A mnohé další. Práce a práce. Čím větší pozemek a dům, tím více povinností, méně volného času na „ptákoviny“.
Byt. Co chci, kdy chci. Ale nemůžu si pomoci. Velmi záhy mi začalo chybět to, co jsem dříve někdy z duše nesnášela. Práce a práce. Ale měla jsem pocit, že za mnou něco zůstávalo, posekaný trávník, hezké růže, nakonec i ta slivovice. Chyběl mi pocit smysluplné práce, připadala jsem si neužitečná. Ale základní předpoklad, že to v sobě musíte mít. Vztah k práci, povinnostem, zahradě, domu. Pokud by se do této činnosti nutil někdo, kdo celý život žil v bytu, kdo upřednostňuje volnost a nezávislost a dělal to jenom z povinnosti, asi by ten efekt byl jiný. A trápil by se.
Možná i to, mimo jiných okolností, mě dohnalo a udrželo ve psím útulku, kde jsem uvízla mezi ploty, za kterými jsou psí oči, kde si připadám trošku užitečná.
Kdybych bydlela stále ve svém domě, měla bych svého psa a zahradu, plno povinností a málo volného času. Asi bych nezačala psát na blogu, nevěděla bych, že existují psí útulky, nenapsala bych o tom knížku. Nepoznala pár zajímavých lidí. Měla bych jiné starosti a povinnosti, nenajezdila bych stovky kilometrů na kole, neuběhla bych bez problémů pár kilometrů. Neměla bych čas „na ptákoviny“. Ale všechno asi tak mělo být.
Čili má odpověď? Pro mladý pár? Byt. Žijte svůj pestrý život, dělejte, co chcete, kdy chcete, jezděte kdy chcete, kam chcete. A nezapomeňte na pesáky v útulku. Kdo by vás nahradil?
