Divný březen

Březen, za kamna vlezem. Tož pravda, pamatuji období, kdy březen byl opravdu na zalezení do deky, ke kamnům,  s nějakým dobrým horkým nápojem. V těchto dnech? Přijdete domů a máte pocit, že topná sezóna skončila.

Ale na druhou stranu taky pamatuji období, kdy se koncem března chodívalo v tričku. A speciálně přelom března a dubna jsem vždy pečlivě sledovala. Každoročně jsme, před časem, zahajovali zahradní sezonu opékáním kuřat, na poctivém ohni s téměř metrovým rožněm, u příležitosti mého svátku. Vždy se to konalo poslední víkend v březnu, nebo první v dubnu. Vybavuji si roky, kdy jsme svetry oblékali až s padnoucí tmou, ale také pamatuji sněžení, vaťáky. Od ohně +50⁰C, do zad -10⁰C.

Tak letos to pravděpodobně vypadá na tričko a možná už i kraťasy. Kdyby… kdybych tedy měla kde ten oheň rozdělat. Podivným průběhem zimy, co už skoro byla jarem, na mě přišly jarní choutky.

V čem se to projevuje? Ne, nezapalují se mi lýtka. Vždy jsem se po lenošivé zimě těšila na první jarní práce. Ořezávat stromy, zvuk motorové pily a práce s ní. Chystat záhonky, dorýt, co se nestihlo na podzim, připravovat zahradní mechanismy. Šla jsem kolem zahrady, kde majitelé tuto činnosti vykonávali. Měla jsem co dělat, ať se nepřisaju na plot a neslintám a neloudím, že bych přiložila ruku k dílu.

No, nic naplat, nechytla jsem do ruky motyku, chytila jsem jarní depku. Celý březen je takový nijaký. Nemůžu říct, že by se úplně nic nedařilo, ale občas se nějaký klacek pod nohy připlete.

Začalo to už  2.března. Vzpomněla jsem odchodu svého otce před pár lety, zašla na hřbitov, zapálila svíčku, zavzpomínala. Po příchodu domů jsem chtěla dodržet tradiční rituál – dát si jednu na zdraví. Do toho mi přišlo oznámení, že neteři se narodilo ten den první dítě. A jak jsem měla tu depku, začala jsem spojovat smrt a narození, hledat symboliku a na tu „jednu na zdraví“ jsem zapomněla. Tak to už je se mnou vážné. No, dám si jindy, jak znám životní přístup svých mladých příbuzných, ani to dítě nebude zdaleka poslední. Takže důvod se jistě zas najde.

Že  neprobíhá vše v rámci vyjetých kolejí cítím v kostech. Práce neodsejpá, podklady k ní nejsou vždy dokonalé. Něco uděláte, další den zjistíte, že je to jinak a můžete začít znovu, nebo něco chybí. Mysl je roztěkaná, občas někdo po vás v práci vystartuje, to mi dá pak velkou práci se soustředit. Jarní únava? Nemám pocit, na venčící louce se psy mám na okruhu lepší mezičasy.

Na to, že není dušička v peří, mám pár důkazů. A podařil se mi majstrštyk. Odjížděla jsem venčit do útulku s tím, že se stavím na nákup do supermarketu při cestě v sousedním městě. Naložila jsem si psí propriety, sedla do auta a dojela k obchodu. V momentě, kdy jsem dávala klíč od auta do kapsy, jsem se podivila, že tam není klíč od garáže. Horečně jsem je začala hledat a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Klidně jsem odjela, aniž bych garáž zavřela. Bylo to za bílého dne, ale občas tam projdou divné týpky, občas tam projde kdokoliv. 22 minut byla garáž dokořán a nabízela: „Pojďte si vybrat, vezměte si, co chcete!“

Klíč ležel na stabilním místě u dveří. Přátelé, mám tam ještě památeční slivovici z vlastní zahrady, víte, jaká by to byla škoda? Tu bych obrečela! Naštěstí se žádná exkurze nekonala.

Pak takové maličkosti, že zapomenete odbočit, či zastavit, nestojí za zmínku.

V útulku začínají přibývat po „zimě“ noví psi. I pejsci jsou trochu z počasí vykolejení, někteří se už radostně vrhají do řeky se čvachtat a není v mých silách jim v tom zabránit. Dostali všichni antiparazitní obojky, ale stejně jsme jednomu už „operovali“ megaklíště. Zakoupila jsem repelenty a začínám se před venčením impregnovat. Při divném průběhu března bych ještě nějakého nezvaného příživníka mohla donést domů.

Bonus dnešního deštivého dne? Při venčení jsem fotila jednoho ze psů, jak si pochutnává na nové šťavnaté travičce. Rozhlédla jsem se a málem mi vypadly oči z důlků. Stála jsem před stromkem, který byl obsypán bílými květy. Nešálil mě zrak, ale v březnu?  No a při snaze zachytit tuto krásu na snímek mi klekla baterka v mobilu.

Takže bohužel, snímek není, asi chytil jarní depku i telefon. Tak možná při příští návštěvě toho místa. I když … kdo ví, podivný březen ještě není u konce. Někdy si řeknete: „To byl den blbec“. Ale celý měsíc?

Tak aspoň rozmazaný koupající se pes.